Duchovní průvodci: anděl,
mimozemšťan, či havran?

člověk dělá) jsem se dozvěděl, že prvotní tvůrčí období je plné bouřlivého rozvoje. Vyznačuje se mimořádnou tvůrčí plodností a kvalitativním vývojem. Po tomto období přichází rázem doba pocitu inspiračního vyčerpání a tvůrčí přestávka. Když přijde návrat k tvorbě, není to už zdaleka taková smršť, avšak je to zpravidla období velmi dlouhé, většinou již doživotní. Zuzana je tvůrčí sopka, která tuto teorii empiricky doloženou naprosto ignoruje a tvoří a tvoří. Omlouvám se za chyby. Okénko na psaní je malé a ještě mi část zakrývají postranní záložky. Tak chvílemi píši naslepo a těžko se mi pak i napsaný text po sobě kontroluje.

Na škole v "psychologických základech teorie tvorby" (zní to děsně, ale je to o tom, proč vlastně to

Chtěla bych reagovat k Zuzce: Máš pravdu, Zuzko, že inspirace je jakási podoba vnuknutí odněkud shůry. Ty jsi teď v krásném plodném období a já už ho mám za sebou. Napsala jsem spousty a spousty básniček v době, kdy mi má mysl zavelela. Sypala jsem je z rukávu, za večer jich bylo několik. Dnes, kdybych se rozkrájela a měla chuť vypsat se z krás jara, nejdou mi souvisle myšlenky, rýmy, po půlhodince zahodím tužku a jdu se inspirovat Tvými básněmi. Vím, že časem třeba nějakou báseň zas napíšu, dneska mi to ale vůbec nejde. Ty jsi pro mě vzor překrásných milostných veršů a jestli se na někoho zlobím, tak na Můzu, co mě opustila.

Já vnímám tady to své básnění jako poselství někoho nahoře. Básnila jsem trochu jako mladá dívka, když mi bylo smutno z nepochopení světa kolem, ale vždy jen pro sebe. Po třicítce jsem dost "zmateriálněla" a bylo po všem. I když jsem některému partnerovi chtěla napsat, nešlo to, jen jsem opisovala to staré. Tady jsem zkraje napsala Nině, že já básnit neumím. Navenek to vypadá vůči Nině jako přetvářka, ale bylo to tak. Pak ses mi sem na stránky zaregistroval Ty, což byla pro mě inspirace, najednou mi začaly jít myšlenky a jejich literární podoba, kterou jsem nečekala, protože jinak mluvím úplně normálně. Tak je to dodnes. Až budu mít přestat, věřím, že to naráz přijde. Jsem dost intuitivní, ale zdaleka ne jako moje sestra, která ve snech kromě jiných varování vidí pády letadel, k nimž bohužel vzápětí skutečně dochází. U Tebe, Jano, jsem cítila osud Tvé rodiny, aniž bys o svém dědečkovi něco řekla. Je to tak.

Také se mi stává, že něco "VÍM". Na seminářích, přednáškách atd. mi někdy posluchač položí otázku. Začnu odpovídat a nevím co řeknu. Je to zajímavá otázka a tak čekám na odpověď se stejným zájmem ostatní. Komická situace.

Můj duchovní průvodce mě kontaktuje různými způsoby. Nejčastěji si náhle uvědomím, že něco VÍM. Ten pocit téměř fyzicky vnímám za hrudní kostí. Někdy je to prostřednictvím některého zemřelého člena rodiny. Můj dědeček, který zemřel v Osvětimi, a proto jsem se s ním nikdy nesetkala, byl na počátku jednoho hezkého a dnes už dlouhodobého přátelství. Můj otec mě varoval, když těžce onemocněla moje dcera. Často se mi za zavřenými víčky objevujje oko, a to různé. Lidské, zvířecí (koně, dravce), otevřené, zavřené i slepé. Občas na sebe bere podobu motýla. Můj anděl strážný nemá tvář, ale občas ho cítím ve své blízkosti - pak mi po těle přeběhne příjemné mrazení, nebo mi vhrknou do očí slzy. Za poslední dva roky mi nejméně 3x pomohl, když jsem ošklivě spadla - kdyby mě nepodržel, byly by následky podstatně horší. Mimozemšťany bych nepodceňovala, i když s nimi nemám žádnou osobní zkušenost. Aspoň si to myslím.