Československá (Česká) televize. 
Narozena: 1. května 1953. Věk: 60 let

Československá (Česká) televize.
Narozena: 1. května 1953. Věk: 60 let

30. 4. 2013

To datum i místo je památné: v historickém domě v pražské Vladislavově ulici začala před rovnými 60 lety, 1. května 1953, vysílat Československá televize (a po čtyřiceti letech i TV Nova). V předminulém století tu sídlila Měšťanská beseda, konaly se tady vlastenecké bály a zábavy. Jejich častý návštěvník Jan Neruda v jednom fejetonu z 1. prosince 1877 navrhl vyslat do dálky světelný paprsek, jakýsi optický telegraf, který by přenesl plamenný milostný pohled milované slečně.

První byla v roce 1936 BBC

Asi se mu ani nesnilo o tom, kolik zpráv, zážitků, prostředí, a ovšem i vražd, mrtvol, uhořelých automobilů, katastrof a skandálů všeho druhu divák optického telegrafu uvidí. Náš básník netušil, že se z toho přístroje vyklube geniální prostředek masové komunikace, ale i obrovský celosvětový kšeft, napsal scenárista a dramaturg Miloš Smetana v knize věnované televizním seriálům a jejich paradoxům. Sám ale v roce 2000 nemohl tušit, že z původní Měštanské besedy vznikne hotel, který setře většinu památek na počátky televizního vysílání včetně studia v jeho přízemí.

Primát patří britské BBC. Ta zahájila první pravidelné televizní vysílání 2. listopadu 1936. Přitom i u nás sahají začátky experimentů s televizí do 30. let. Před válkou bylo na světě pět zemí, které byly schopny realizovat přenos televizního obrazu. A Československo bylo jednou z nich. Až cimrmanovsky zní informace, že rolník František Holeček z Vlašimska své televizní pokusy prováděl počátkem 30. let ve vesnici, která neměla elektrický proud.

S patentem přišel pozdě

Nejvýznamnější postavou experimentální éry televize byl pracovník Fyzikálního ústavu Univerzity Karlovy Jaroslav Šafránek, který už v roce 1934 sepsal první učebnici o televizi. Ve sborníku Tisíc tváří televize uvedl před dvaceti lety Vladimír Strasmajer, že Šafránek se svými asistenty sestrojil z vlastních prostředků demonstrační aparaturu pro vysílání a příjem mechanické nízkořádkové televize, určenou pro předvádění na přednáškách.

Následovalo turné po Československu, kdy najezdil 15 tisíc kilometrů a přednášel v 53 městech za účasti dvaceti tisíc posluchačů. Když však v roce 1937 přihlásil k patentování svůj Způsob a zařízení pro barevnou televizi, bylo na její zavedení u nás pozdě – tečku za jeho téměř desetiletým marným úsilím pak učinila nacistická okupace.

Na obrazovkách se objevil Marvan a Filipovský

V době, kdy se 1. května 1953 začalo vysílat z Měšťanské besedy, která byla pro tento účel částečně rekonstruována, v ní ještě bydleli nájemníci. Podle Smetany byl prvním mužem, který promluvil v živém přenosu ze studia, Jaroslav Marvan a také František Filipovský s monologem Moliérova Lakomce. Diváci měli tehdy k dispozici dva tisíce dovezených televizorů značky Leningrad.

V prvním roce se vysílalo dva a později tři dny v týdnu, dohromady necelé čtyři hodiny. Ve druhém vysílacím roce měla televize necelé čtyři tisíce koncesionářů, ovšem před maličkou obrazovkou se natěšeně scházely celé rodiny či nájemníci z jednoho domu.

Živě do éteru Medvěd, Lakomec a další inscenace

Československá televize začala velmi brzy živě vysílat umělecký program – 11. července 1953 diváci sledovali Čechovovu aktovku Medvěd v podání herců Národního divadla a v režii Karla Pecha. V září následoval Moliérův Lakomec, poté Stehlíkovi Nositelé řádu, Jiráskova Vojnarka a Moliérova Škola pro ženy.

Mezi režiséry byli Jiří Krejčík, Otomar Krejča, Jaromír Pleskot, Otto Haas, Zdeněk Podskalský a Jaroslav Dudek. Ten režíroval v roce 1959 i první seriál, devítidílnou Rodinu Bláhovu, což byly epizody spojené postavami jedné rodiny.


Historické mezníky 
televizního vysílání

 1. května 1953: Začalo pravidelné zkušební vysílání Československé televize (ČST). Zprvu se vysílalo dva dny v týdnu (ve středu a v sobotu), pak tři dny. 
15. července 1953: Zahájení prodeje televizorů, k dostání byl přístroj Tesla 4001A a sovětský Leningrad T2. 
25. února 1954: Vysílání přestalo být „zkušebním“ a stalo se „pravidelným“. 
1. ledna 1955: Začalo se vysílat pět dní v týdnu.  
11. února 1955: První přímý přenos sportovního utkání, hokejového zápasu výběru Prahy a švédského klubu IF Leksand. 
31. prosince 1955: Do vysílánítoupilo první krajské studio v Ostravě; do té doby signál pokrýval Prahu a okolí.
3. listopadu 1956: Přibylo bratislavské studio a vysílač. 
29. prosince 1958: Začalo se vysílat sedm dní v týdnu. 
14. února 1970: První barevný přenos v Československu (z mistrovství světa v lyžování ve Vysokých Tatrách). 
10. května 1970: Nabídka ČST se rozšířila na dva programy. 
9. května 1973: Druhý program začal vysílat pravidelně v barvě, o dva roky později jej následoval i první program ČST. 
14. května 1990: Na frekvencích používaných původně sovětskou armádou zahájil vysílání třetí program, pod označením OK fungkoval do konce roku 1992. 
1. ledna 1992: Vznikla samostatná Česká televize (ČT).
26. listopadu 1992: Společnost FTV Premiéra získala licenci k provozu regionální televize v Praze a středních Čechách. 
15. května 1993: Premiéra zahájila zkušební vysílání, v průběhu roku 1994 pak získala celoplošnou licenci, od ledna 1997 se přejmenovala na Primu.  
4. února 1994: Rok po udělení licence začala vysílat televize Nova. 
11. listopadu 2011: V Česku až na výjimky skončilo analogové vysílání televize; poslední vysílače s menším výkonem byly vypnuty v červnu 2012. 

 

Nezapomenutelné osobnosti 
z televizní obrazovky

SASKIA BUREŠOVÁ (*1946): Profesi hlasatele sice Česká televize zrušila už před sedmi lety, Saskia Burešová ale z obrazovky nezmizela. Už více než 20 let totiž uvádí pravidelné nedělní Kalendárium. Do televize přišla neúspěšná adeptka studia herectví v roce 1967, s Eduardem Hrubešem moderovala pořad pro vojáky Poštovní schránka. Později uváděla pořady všeho druhu, až zakotvila v hlasatelně. Mezi její kolegy patřili Miloš Frýba, Alexandr Hemala, Marie Tomsová či Marta Skarlandtová. 
JAROSLAV DIETL (1929 až 1985): S novým médiem začal koketovat už krátce po jeho vzniku v polovině v 50. let jako student FAMU, v televizi zakotvil jako dramaturg, později odešel na volnou nohu. Podílel se na už prvním seriálu Rodina Bláhova (1959), byl autorem či spoluautorem slavných seriálů jako Tři chlapi v chalupě (1961) nebo Eliška a její rod (1966), bezpochyby nejvíce jej proslavila Nemocnice na kraji města (1978).
JIŘÍ HUBAČ (1929 až 2011): Dramatik a scenárista byl označován za klasika televizní inscenace. V 60. letech začínal v televizi jako dramaturg. Velké uznání mu pak přinesly inscenace Ikarův pád (1977) a Tažní ptáci (1984) s Vladimírem Menšíkem. Uplatnil se i jako autor seriálů, ačkoliv tento žánr příliš nemiloval. Diváci ale dodnes rádi sledují jeho Dobrou vodu (1983) a zejména pak Sanitku (1984).
VLADIMÍR MENŠÍK (1929 až 1988): Na obrazovce se prosadil začátkem 60. let, když už měl za sebou řadu rolí před filmovou kamerou. Mihl se už v seriálu Eliška a její rod, výraznější příležitosti dostával od 70. let. Jeho jméno je spojeno se seriálem o Panu Tau, ale i s Chalupáři, Arabelou či My všichni školou povinní, nezapomenutelná byla jeho role v mikrokomedii Bohouš. Menšík uváděl také oblíbené pořady jako Bakaláři a Křeslo pro hosta. Diváci dodnes vzpomínají také na Menšíkem uváděné televizní Silvestry.
KAMILA MOUČKOVÁ (*1928): Vystudovala herectví, pracovala v rozhlase a od podzimu 1956 byla i oblíbenou hlasatelkou Zpráv. Ohlásila i počátek okupace Československa 21. srpna 1968 a podílela se na ilegálním vysílání televize a rozhlasu. S nastupující normalizací musela z televize úplně odejít, dvacet let myla podlahy, obsluhovala v divadelním klubu nebo prodávala. Jedna z prvních signatářek Charty 77 se na obrazovku vrátila po listopadu 1989, její hlas nechyběl ani na vlnách pražské Svobodné Evropy. V televizi se divákům připomněla moderováním pořadu pro seniory Barvy života.
JAN PIKSA (1920 až 2004): První moderátor zábavných soutěžích pořadů, v televizi začínal na jaře 1955 jako konferenciér a krátce poté stál u zrodu první soutěže Hádej, hádej, hadači. Uvádělpopulární pořady Desetkrát odpověz, Sedmero přání nebo Deset stupňů ke zlaté, na kontě měl i scénáře k televizním filmům, rozhlasový seriál nebo texty písní. Po roce 1968 musel zmizet z obrazovky, v televizi ale nadále působil jako dramaturg. Před kamerou se mohl znovu objevit až po listopadu 1989. 

Autor: editor editor
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Jelínková
V roce 1953 mi bylo deset let, takže si docela dobře pamatuji na to, když v naší ulici si jedna rodina zakoupila televizor. Kdo měl čas, tak se mohl ve dny, kdy se vysílalo, podívat. My děli jsme ale stále chodily v neděli na pohádky do kina za 1 Kčs. Jak již ale se na televizory nemuselo čekat, tak rodiče televizor koupili. Černobílý. Prodával se sice takový tříbarevný filtr, který obrazovku "nabarvil" třemi barvami. Jako děcka jsme stejně ale více běhali venku, takže nám byla TV víceméně "ukradená".

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?