Vlakové kupé je obsazeno mládeží. Jen v rohu sedí starší muž a čte noviny. Mladí lidé se baví slušně a na úrovni. Při absenci slov, tak charakteristických pro dospívající mládež, lze usoudit, že jsou to studenti.
"Člověče, to bude nářez!“prohlásí hoch v obleku.
Pán v rohu zbystří pozornost. Koho tady budou mlátit? On je přece mezi nimi jedinej letitej! Uklidí jej až další průběh rozhovoru:
"Je to v Praze a vstupenka stojí tisíc korun. Cesta vlakem taky není zadarmo. Musím si ty prachy vydělat nějakou brigádou.“ Pánovi došlo, že jde o nějaký koncert hlučné kapely. Pak si pomyslel: "Dobře ti tak, kdybys nechtěl slyšet ten nářez, nemusel bys na brigádu!“
Rozhovor vyslechnul Frantík Rendl, programový šéf kulturního domu v obci Podboří. S hlučností rockových kapel má své zkušenosti. Vždyť jen kolik beden přinášejí na jeviště dobrovolní nosiči při každé produkci. Rozdíl mezi vestibulárním ústrojím mládeže a starších lidí nedokázal Frantíkovi vysvětlit ani místní doktor Kilián.
Při vůbec prvním koncertu v kulturáku, vystoupení Petry Janů a skupiny Express z NDR, byly obsazeny čtyři první řady zasloužilými družstevnicemi z místního JZD. Ženy obdržely vstupenky zdarma. Sál byl natřískán, mládež postávala a posedávala i na parapetu oken. Za deset minut bylo v sále rázem místa dost. Družstevnice prchaly ze sálu v děsu. Fanouš pak musel nahradit družstevnicím tuto nepříjemnost vystoupením Josefa Zímy a Simonové s Chladilem.V kulturáku bude koncertovat skupina Citron z Ostravy. Mzdová účetní Liduška žádá kolegu železničáře a šéfa kulturáku v jedné osobě o prominentní vstupenky.
V patřičný den se dostavila se dvěma dospívajícími ratolestmi. Jakmile začal v sále rachot, vyběhla maminka ze sálu jako šílená. Křičela: "Franti, Franti, utečme někam, to se nedá vydržet!“
Nebyla to pozvánka k sexuálním hrátkám. Byl to jenom zběsilý útěk z rachotu decibelů!
Fanouš bere kolegyni něžně kolem ramen. Oba prchají přes koleje a silnici první třídy do dostatečně vzdálené hospody. Tam patřičně odděleni od hrůzného zážitku popíjejí kávu. Liduška zapíjí ze sklenice minerálky meprobamat. Rozjímá: "Proboha, jak v tom mohou ti mladí vydržet? Ten rachot by snad mohl vyhovovat akorát nahluchlým babičkám. Copak mají ti mladí jiné vestibulární ústrojí? Copak jim ten rachot nevadí?“
"Ptal jsem se místního doktora Kiliána. Prý se budou brzy pochcávat. Vůbec tento výrok nechápu,“přidává se Fanouš.
V družném rozhovoru odhadují Frantík s Liduškou délku produkce rockové kapely. Snad už by mohl být konec. Je po všem. Ze sálu spolu s omladinou vybíhají obě děti. Ve tvářích mají blažený výraz a spokojený úsměv!
Hůře dopadl Fanoušův kolega ze zaměstnání. Měl v sále obě dcerky. Jel pro ně starým moskvičem tak pozdě, aby byl ušetřen decibelů, byť jen dunících ze sálu. Byl právě na kopci nad vesnicí, když náhle uslyšel divné rány.,, No co se dá dělat, to auto má už něco za sebou, něco mi v něm mlátí,“uvažuje řidič. Vystoupil, obkroužil celé auto ze všech stran. Podíval se i pod kapotu. Pak usedl spokojen do svého vozidla. Mlácení se netýkalo jeho vozidla.
To se jen ozýval buben z kulturáku!
