Nehledejme dokonalost. Bude se nám žít lépe

Ano, máte pravdu, člověk najednou zjistí, jak málo je potřeba věcí ke spokojenému životu...to, co je navíc, je jen přidaná hodnota, a i ta je někdy na obtíž.

Vdova Alenka je pravděpodobně plně vychovaná minulým režimem, kdy se jako výchovný a někdy jediný základ používalo srovnávání. Vím, o čem mluvím, zažila jsem to já i můj muž vrchovatě. Uniknout této zvrácenosti stojí hodně síly, ale dá se. I za cenu odtržení. Dnes uplynulo několik dekád, srovnávači tu již nejsou, a ti (i ty), s nimiž byl člověk neustále porovnáván, jsou na tom mnohdy hůře. Ono se dá porovnávat na dvě strany. Jedné straně se dá vnucovat, že je nejhorší na celém světě, druhé, že je nejlepší, což si ochotně nechají líbit. Domnívala jsem se, že tahle metoda rokem 89 končí, ale opak je pravdou. Je to spíš daleko horší. Pak se jeden dočte, jak mizí důvěra mezi lidmi. Tak se musí nasadit zpětný chod a objeví se podobné články, jako tady. Připomínají konejšení malých dětí. Nad touto skutečností jsme s mužem vyhráli tím, že jsme se od všeho příbuzenstva odtrhli a že naše děti nic podobného v rodině nepoznaly.

Každý jsme originál a když se tak rozhlédnu kolem sebe, ti , co už v mládí se cítili ukřivdění, nespokojení, jsou dnes ve stáří také takoví. Prostě, i kdyby jim někdo nalil štěstí do žil, nepomohlo by to. Myslím, že je to všechno také o zdravém sebevědomí.

Palcuju!

V podstatě tak žiju, připadá mi to samozřejmé. Dokonalost neexistuje. (Pokud není dokonalá Zuzčina připomínka.)

Pěkný článek. Být skromný vůbec neznamená utrhovat si od úst, stavět sebe za každou cenu na poslední místo, ale být si vědom toho, že mít zdaleka neznamená vlastnit za každou cenu. Něco o tom vím, celé dětství mě vedli ke skromnosti, kterou jsem chápala špatně. Přesto jsem dnes skromná, ale úplně jinak. :-) Spoustu věcí k životu prostě nepotřebuji.

Každý jsme originál a rozhodně ne dokonalý. Proč nějaké rovnávání? Jsem obézní - no a co? Jiný je zas jak tyčka a je šťastnější? Žiju každým okamžikem. Ráda dělám radost a kolikrát k tomu nepotřebuju ani halíř. Jsme ve věku, kdy už nic nemusíme a děláme jen to, co se nám chce. Okna nemusí být umytá každý měsíc a oběd nemusí být ve dvanáct. Nemusím jít před půlnocí spát, protože musím v pět vstávat. Spím tehdy, kdy si to tělíčko žádá. A protože jsem byla dnes na bazénu a teď jsem se vrátila z tělocviku, tak půjdu do postele klidně teď, no bóže, probudím se na Zprávy a spát půjdu ve dvě v noci. A jestli dneska tu knížku nedočtu, tak nedostanu zítra poznámku :-)

Souhlas, člověk by měl žít tak, aby se cítil především dobře, nehořekovat a nenadávat na osud, měl by se radovat z každé maličkosti, každé hezké chvilky... pak se s ním cítí dobře i ti ostatní. Proč někoho napodobovat a stále s někým soupeřit? Vždyt i ta nedokonalost patří k životu, proto je každý originál :-)

No jo, přehnaná očekávání, jakási bláznivá přepjatost v životě, zaměřená na předvádění vnějších znaků "úspěchu" namísto vyrovnanosti, pevného charakteru a radosti ze sebe sama.

Nevím, co je dokonalost, jaké má parametry, kdo je stanovil. Když v sobě máme dobrý pocit, ať už skromný nebo pozitivně sebevědomý, asi žijeme dobře.