Na Staroměstské náměstí by se měla příští rok vrátit kopie barokního mariánského sloupu, který byl zbořen po vyhlášení nezávislosti Československa v listopadu 1918. S obnovou sloupu již souhlasila rada hlavního města a uvažuje také o navrácení Krocínovy kašny. Toto renesanční dílo bylo zbouráno v roce 1862 v souvislosti s novogotickou dostavbou radnice.
Podle harmonogramu bude osazení sloupu a kašny předcházet mimo jiné studie proveditelnosti, která má být hotová letos v létě. Na několika místech náměstí by měl být také proveden archeologický výzkum. Město plánuje uspořádat rovněž odborné kolokvium. Na konci letošního chce Praha chtěla vypsat architektonickou soutěž.
Sumu na přípravu metropole odhaduje na zhruba 4,4 milionu korun, část peněz by chtěla získat z ministerstva kultury. Se samotným osazením mariánského sloupu by se mohlo začít na jaře příštího roku. Náklady by měly činit kolem tří milionů korun.
Mariánský sloup připomínal
záchranu Prahy před Švédy
* Mariánský sloup, jedno z prvních výrazných barokních děl v Praze, vztyčili na Staroměstském náměstí 26. září 1650, vysvěcen byl o dva roky později. Sousoší z dílny Jana Jiřího Bendla mělo připomínat záchranu Prahy před Švédy v roce 1648, kritici v něm ale v následujících staletích viděli památník protireformačního katolicismu.
* Sloup vznikl za přispění habsburského císaře Ferdinanda III. (1608-1657) jako připomínka úspěšného odražení švédského obléhání, při kterém se vyznamenala řada obyvatel Starého i Nového Města Pražského. Nechybělo na něm ale ani alegorické zobrazení vítězství katolické spravedlnosti nad reformačními kacířskými bludy.
* Pokusy o odstranění sloupu se vyskytly už v 19. století, osudným se mu ale stal až vznik Československé republiky. O dlažbu náměstí se pozlacená socha Panny Marie Immaculaty (Neposkvrněné) rozbila v neděli 3. listopadu 1918, zbytek sousoší vydržel na místě jen o málo déle. Za rozbitím sloupu, považovaného i za symbol bělohorské porážky, stál souputník Jaroslava Haška a žižkovský bouřlivák Franta Sauer.
* Mariánský sloup - třetí svého druhu ve střední Evropě - byl přitom důležitým prvkem Staroměstského náměstí, už díky téměř šestnáctimetrové výšce. K jeho rozměrům i umístění komponoval začátkem 20. století Ladislav Šaloun svůj pomník Jana Husa, který je nízký a plochý a vytvářel tak protiklad k vysokému a štíhlému sloupu.
* Sousoší, jež se tyčilo na půli cesty mezi zničeným křídlem Staroměstské radnice a domy před Týnským chrámem, navíc sloužilo jako gnómon - stín sloupu se v pravé poledne kryl s pražským poledníkem, který je dodnes vyznačený v dlažbě náměstí. Panna Marie stojící na přemoženém drakovi, jejíž hlavu lemovala gloriola tvořená tuctem hvězd, pak shlížela na radnici.
* Hlava světice patří k několika zachovalým částem sloupu, které dnes přechovává lapidárium Národního muzea. Vedle toho dodnes existuje i polovina madonina těla a dva otlučení andělé z původní čtveřice, která zdobila spodní část sousoší.
* O návrat pomníku usilují od roku 1990 členové Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu. Již v roce 1993 zasadili do dlažby nový základní kámen, od roku 1998 také kameníci pod vedením sochaře Petra Váni vytvářejí repliku sloupu. Doposud byly vyrobeny schody, zábradlí, balustrády, šestimetrový dřík z indického pískovce i korintská hlavice sloupu. Také je hotová socha světice, jež čeká ve výklenku Týnského chrámu.
* Opětovné vztyčení mariánského sloupu ale nemá jen zastánce, úmysl zpochybňují například někteří památkáři, podle kterých je hodnota repliky sporná. Proti se postavila také spisovatelka Lenka Procházková, jež bojuje proti církevním restitucím.