Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky

To kšírování jsem nenáviděla, ale nylonky se nějak upevnit musely. Byla jsem na ně pyšná, tak jsem vydržela. Ale punčocháče byly dar z nebe. Dodnes na ně nedám dopustit, i když si myslím, že bývaly lepší a levnější.

Tak mě ještě podvazkový pás dohnal. Sice jen asi na rok, ale stačilo. Ty čudlíky tam vystřelovaly a trhaly se vždycky na poslední chvíli. Po vzoru mámy jsem je nahrazovala nítěnými knoflíky z povlečení. A ty nervy, aby to nebylo vidět pod minisukní! Nikdy více! Zuzano, gratuluji k tvému "čuchu" na témata. A k tomu všemu ještě dobře píšeš... :-)

Tyhle podvazky jsem zažila, hrůza, naštěstí se pak objevily punčocháče, ale i různé křiklavé punčochy., zejména u nás na E55

Tak jsem se vrátila díky Vám, Zuzi, v čase a zasnila se :-) Měla jsem, co se prádélka týče, štěstí, že moje mamka prodávala v Luxuse - halenky, svetříky ... a hlavně to dámské prádlo. V 9. třídě jsem dostala pod vánoční stromeček svoje první krajkové punčochy, jedny bílé a jedny bleděmodré, s lurexovými vlákny, a bleděmodrý saténový podvazkový pás. Vzhledem k tomu, že se nosily minisukně, jsem nastupovala do autobusu s kabelkou či taškou pod prdelkou a vůbec to pořád musela hlídat. Brzy však dorazily punčocháče, ale tam jsem hlídala, vzhledem k délce mých sukní, zase ten tmavší pás a ta Vámi vzpomínaná očka. Lajbik, jak se říkalo šprndě, jsem měla poslední ze třídy a také ještě na dlouho zbytečně a nadbytečně ;-) Ach, ten čas malin nezralých a sukní proklatě krátkých :-D Z nulky jsem se časem dostala na č. 2, což mi do života stačilo ;-) Jo - a moje první krajkové gaťky byly z Hongkongu, za dob hluboké totality, mamka byla třída :-)