Podvazky, punčochy, punčocháče, a taky podprsenky

Podvazkový pás mě také neminul. Vzpomněla jsem na děs, když se nosily punčochy se švem. Trvalo dlouho než jsem vychytala jak punčochu připnout, aby zůstal šev rovně ve středu nohy. Stejně během dne cestoval jednou vlevo, jindy vpravo a musel se pořád upravovat.

To kšírování jsem nenáviděla, ale nylonky se nějak upevnit musely. Byla jsem na ně pyšná, tak jsem vydržela. Ale punčocháče byly dar z nebe. Dodnes na ně nedám dopustit, i když si myslím, že bývaly lepší a levnější.

Tak mě ještě podvazkový pás dohnal. Sice jen asi na rok, ale stačilo. Ty čudlíky tam vystřelovaly a trhaly se vždycky na poslední chvíli. Po vzoru mámy jsem je nahrazovala nítěnými knoflíky z povlečení. A ty nervy, aby to nebylo vidět pod minisukní! Nikdy více! Zuzano, gratuluji k tvému "čuchu" na témata. A k tomu všemu ještě dobře píšeš... :-)

Tyhle podvazky jsem zažila, hrůza, naštěstí se pak objevily punčocháče, ale i různé křiklavé punčochy., zejména u nás na E55

Tak jsem se vrátila díky Vám, Zuzi, v čase a zasnila se :-) Měla jsem, co se prádélka týče, štěstí, že moje mamka prodávala v Luxuse - halenky, svetříky ... a hlavně to dámské prádlo. V 9. třídě jsem dostala pod vánoční stromeček svoje první krajkové punčochy, jedny bílé a jedny bleděmodré, s lurexovými vlákny, a bleděmodrý saténový podvazkový pás. Vzhledem k tomu, že se nosily minisukně, jsem nastupovala do autobusu s kabelkou či taškou pod prdelkou a vůbec to pořád musela hlídat. Brzy však dorazily punčocháče, ale tam jsem hlídala, vzhledem k délce mých sukní, zase ten tmavší pás a ta Vámi vzpomínaná očka. Lajbik, jak se říkalo šprndě, jsem měla poslední ze třídy a také ještě na dlouho zbytečně a nadbytečně ;-) Ach, ten čas malin nezralých a sukní proklatě krátkých :-D Z nulky jsem se časem dostala na č. 2, což mi do života stačilo ;-) Jo - a moje první krajkové gaťky byly z Hongkongu, za dob hluboké totality, mamka byla třída :-)