Jak kominík o štěstí přišel

Milé, potěšilo mě to.

Hezká pohádečka pro čtení, třeba i v rozhlase. Kominíka jsme na chalupě zvali každoročně, je na to i vyhláška.

Moc hezké.

Moc pěkné, takového kominíka pamatuji. Dnes už chodí jiní, netopí se v kamnech , tak nemají co vymetat. Kontrolují jen spalinové cesty.

Tam na hrázi u rybníka, potkal mlynář kominíka, obejmuli se, umazali se ;-) O kominíku Albínovi by se mi líbilo zfilmovat a vysílat v premiéře jako štědrovečerní pohádku. Moc milé vyprávění, děkuji*

Hezká pohádková povídka. K nám dodneška do celé vesnice jednou za rok chodí kominíci. A jsou moc milí.

Milá povídka. Děkuji.

Kominík k nám chodil v Týně, když jsme byly děvčata. Patřil k řemeslníkům, kterým maminka nalila štamprle. Ale další už odmítla z obavy, že by spadl ze střechy.

To je tak hezkýýýýý .... I já pamatuji "komeníky", chodící po domácnostech, před Vánocemi dokonce i s přáním do nového roku a celoročním kalendářem. Také jsem si párkrát "načernila" pro štěstí, a když jsem jej viděla z dálky, alespoň se chytila za knoflík :-). A vždycky se nějaké to štěstíčko objevilo .. Moc děkuji za krásnou a dojemnou vzpomínku.