Kvetly už za dinosaurů ...

Také moc obdivuji elegantní a vznešené květy magnólií. Že mají také český a nepříliš vznešeně znějící název šácholan, jsem zjistila kdysi dávno při poslechu úžasné desky "Žáci darebáci a kantor Barnabáš". Barnabáš (v podání Miroslava Horníčka) tam překvapivě objevil své žáky (Česká skiffle Jiřího Traxlera) nikoli v putyce, ale "...pod rozkvetlými haluzemi šácholanu obvejčitého".

Aha, Dášo Vargová, až úplně dole, už to vidím, prvomájový text :-D Mám teď hektické dny, a to ne kvůli Velikonocům, tak to se velmi omlouvám!

Dášo Vargová, psala jsem "Ali" - reakce na příspěvek Aleny Tollarové hned pode mnou ;-)

Ivo, jen technická poznámka: nejsem Jani. I když je tu jmenovkyně Jana Vargová. Já jsem Dagmar, Dáša...

Setkání s jakýmkoli kvítím po zimě, Ali, je kouzelné, s pocitem zázraku znovuzrození, s radostí až dětskou to prožívám každý rok znovu a znovu, den po dni, jak jich přibývá, opět pak u pampelišek, později u pomněnek, ... ovšem setkání s magnólií přichází po tom dětském vybláznění se ;-) a je pro mě takové zralejší až mystické. Neumím to lépe popsat.

Souhlasím, magnólie je krásná a vznešená. Ale stejně krásné jsou i drobné a méně nápadné kvítky jara.

Magnólii máme na zahradě, ale zatím nic moc. Zato v zahradách u silnice jsou nádherné.

Ivo, tak jsem díky článku zas o něco chytřejší. Dobrý nápad, diky.

Díky za zajímavý článek.

Chtěla jsem si přečíst příspěvky a šup, reklama ... a vlétly mi tam vlastní hvězdičky :-/ Na mobilu se to špatně uhlídá, však to někteří znáte. Děkuji srdečně za reakce :-)