Marta (73 let): Vdovy si mají pomáhat. Ale já už tomu nevěřím

Ony i letité kamarádky občas dokážou píchnout jako vosy, když to člověk nejmíň čeká. Asi to chce zůstat sama sebou a nesnažit se stylizovat sama sebe do role, která mi nesedne. Ať si každý nechá svoje rady. Jedni člověka ženou do další známosti, i když se na ni zdaleka necítí, další do aktivit nějakého klubu důchodců, kam chodit nechce, a podle třetích by měl pořádně truchlit a nikde se neukazovat. Jsme, jaké jsme. Každá to ohledně ztrát máme nastaveno jinak. Každá chceme žít svým životem, ve kterém se cítíme doma. Co je dobré pro jednu, nemusí být optimální pro druhou. Ale ani diametrálně odlišný přístup a povaha nebrání, aby si dvě rozuměly. Sejdou se na pokec jednou za čas, proberou cestování, pěstitelské úspěchy, děti. Zavzpomínají na školu, na známé, a pak si můžou jít po svém zase na pár týdnů. Popisovaný příběh je hlavně o využívání člověka člověkem. Přátelit se s někým jen pro to, aby mi dělal taxikáře na chatu zadarmo a ještě od něj ve finále chtít část na poplatky, je hodně ubohé. Pěkně děkuju.

Škoda, že paní Marta nemá žádné kamarádky "letité" - z dětství, ze školy, z práce, které by byly její "krevní skupina" a nespojovalo by je jen ovdovění, ty by jí byly jistě v těžkých chvílích oporou .. Spojení a "kamarádství" jen kvůli vdovství a rady "vdovy si mají pomáhat", vnucování tzv. pozitivního myšlení a aktivního přístupu k životu - to mi přijde pěkně "ujeté" ... Snad časem najde paní Marta spřízněnou duši, se kterou jí bude příjemně ...

Dobře jste to vyřešila a nadále se chovejte vždy podle toho, co vyhovuje Vám .Život strašně rychle utíká a nechat se využívat nemá cenu. Vzpomínat na manžela ano,ale jen pro sebe a jen s láskou a připomínat si ,že jste žena ,která chce žít spokojeně a v klidu...

Chtěla bych se omluvit za hodnocení, stalo se to nedopatřením, omlouvám se. Někdo má tendenci stále někoho někam směrovat, aniž by si uvědomil, že to může být nechtěné. Ba dokonce to bere jako záslužnou činnost.

Ani vdova by se sebou neměla nechat manipulovat a měla by se stýkat jen s takovými lidmi, kteří jsou pro ni přínosem.

Další hezký (reálný) příběh. Hlavní hrdinka si "ohmatává" svoji samostatnost, a také navazování nových vztahů, opouštění těch vztahů, které jí nevyhovují. A to vše bez výčitek svědomí. Prostě nová situace a nový život.

Kamarádky vyvolávající duchy bych taky odmítla, jak dlouho bych vozila někoho zadarmo nevím. Ale i to se vlastně vyřešilo.

Každá jsme jiná, a to je dobře. Já jsem si našla muže velmi brzy po ovdovění, i když jsem měla také pěkné manželství. Kamarádky mám stále stejné, do nových svazků se příliš nepouštím, jsem ráda, že vím, co mě čeká. Rozhodně jsem se nikdy, ani zamlada, nehrnula do nějakých spolků. A navíc, člověk by měl být rád i sám se sebou. A také je třeba naučit se asertivitě a nenechat se využívat. mm

Já jsem kdysi jako bezdětná nechtěla chodit na návštěvy do rodin, protože mi to připadalo nesourodé. Nyní ale bych zase nechtěla žádný dámský spolek. Hlavně ne takové, které se už znají a mě by chtěly přibrat. Já jsem pro jiné špatně tvárná a občas to nedělalo dobrotu ze všech stran,

Tak aspoň , že jste na to přišla sama a včas. Než odporné kamarádky raději žádné kamarádky, žádné rady od hloupých lidí, kteří nejsou schopni myslet vlastním mozkem, ale musejí mít vždy po ruce dobrý návod. Člověk se naučí vycházet sám se sebou a může být šťastný i tak.