Ilustrační foto: Freepik

Jak jsem nalezla důvěru v naši policii

11. 4. 2025

Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé zkušenosti. Dokonce jsem se ocitla v hledáčku policie tajné, a byla několikrát předvolaná k výslechu.

Můj příběh rodina vzpomínky

Autor: Zuzana Zajícová

Hodnocení:

(5.1 b. / 33 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jaromír Šiša 12.4.2025 16:51

Hezky zajímavý, u nás říční policii nemáme, pač Svitava je malá řeka, a tak jsem byl ve stzku pouze s policií normální, většinou zajištenej za výtržnosti :-)

Marie Faldynová 12.4.2025 16:16

Hezká zkušenost, pro celou rodinu.

Ingrid Hřebíčková 12.4.2025 10:08

Článek, co pohladí po duši.

Blanka Lazarová 11.4.2025 20:43

Moc pěkný příběh a moc pěkně podaný. Dobří lidé pořád žijí mezi námi a mám vždy velkou radost , když na někoho takového narazím. :-) :-) :-) Díky.

Mirka Nulíčková 11.4.2025 19:39

Taky mám dobrou zkušenost s policií. S příslušníky už ne, je to na delší vyprávění, ale platí pořád - vše je o lidech.

Daniela Lender Chaloupková 11.4.2025 16:09

Dojemný příběh se šťastným koncem. Vždycky je to o lidech ... :-)

Zuzana Pivcová 11.4.2025 13:39

S policií mám zkušenosti různé a asi se už s tím nikdy nevyrovnám. To je stejné jako s celníky. Věřím, že "měšťáci" jsou dnes už docela fajn, ale jsem raději, když nemám s nikým z nich nic do činění. Díky za pěkné vyprávění a tu dobrou zkušenost Vám přeji.

Eva Mužíková 11.4.2025 11:22

Zuzko když jsem přečetla.. nad hlavou třímal skejta..doslova mne to dojalo. Krasný příběh.

Jana Jurečková 11.4.2025 10:51

Já jsem doslova dojata z té obrovské ochoty, trpělivosti. Chlapi nechtěli nic vzdát. Vlastně nešlo o život, ale oni se opravdu chovali zodpovědně. Říkala jsem si, že skejt asi uplaval neznámo kam. Jak jsem se zmýlila. Umím si představit, že největší radost měl Jakub. Moc díky za příběh.

Naděžda Špásová 11.4.2025 10:02

Tak to chtělo opravdu odvahu. To bych asi nedala. Klobouk dolů. :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Můj první dětský výlet

Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v nejútlejším dětství, a to tím nejzajímavějším způsobem.

Marie Ženatová

Ach, ty krásné dny dětství

Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem pobrukujete „Když jsem já byl tenkrát kluk…“ Já též. I když se občas vyskytl nějaký ten kaz, dětství bylo zlatými časy a dnes už člověk vzpomíná jen na to hezké a milé.

Iveta Markusová

Jak šla kréda mým životem

"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a hledala něco hmatatelného na rozmašírování. Později jsem pochopila, že mám ve škole dávat pozor a nezlobit paní učitelku.

Jana Vargová

Potkala jsem pár andělů, co neměli křídla, ale měli srdce

Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem náhody, ale jejich schopností, že je potkáte v pravý čas. Dnes jsem si vzpomněla na jednoho z nich.

Zuzana Zajícová

Rodina to považovala za můj hřích

Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav, kin, chtěli jsme se prostě bavit.

Michaela Přibová