Aničce je 23 a chodí s tím klukem už od gymnázia, teď studují oba stejnou vysokou školu. Chodí spolu 6 let. Skutečně 6 let! Za svého mládí neznala nikoho, kdy by měl tak dlouhou „vážnou známost.“ Naopak se známosti dost střídaly, šedesátá léta byla bouřlivá, vlasy a večery dlouhé a sukně krátké.
A krátké taky bývalo celé jejich mládí, protože velmi brzy končívalo rychlou svatbou. Stejně jako Anna tenkrát neznala ve svém okolí žádný pár, který by spolu chodil 6 let, neznala ani nikoho, kdo by se už kolem dvaceti tzv. „nemusel brát.“
Babička Anna taky střídala kluky jak šátky ve vlasech, s žádným dlouho nevydržela. Vždy se našel jiný, hezčí, vyšší, s delšími vlasy, co hrál na kytaru nebo měl dokonce motorku! Bylo jich spousty a všichni chtěli tu výraznou natupírovanou okatou holku, co měla první pravý italský šusťák a první pravé džíny a uměla krásně zpívat.
Přelom způsobil až duet Evy Pilarové a Waldemara Matušky Ach ta láska nebeská. Když to Anna tehdy slyšela poprvé, přesně věděla, že jí tahle písnička změní život. To je přesně to, co ona chce: už žádné pomíjivé známosti, ale lásku nebeskou, která je jak něžné pohlazení, které život v štěstí změní…
A tak přestala odmítat Standu, který sice neměl ani kytaru ani motorku, ale miloval ji tak moc, že ta jeho láska stačila pro oba. Zamilovala se vlastně nejdříve do té jeho lásky, ale nakonec i do něj – do svého dědečka Standy.