Moji milí učitelé

Maruško, dík a moc zdravím!

Děkuji vám všem ze srdce za vaše dobrá slova* ♥

Paní Maruško, velmi ráda čtu Vaše články a také obdivuji půvabné obrázky Vašeho tatínka.

Maruško, krásný článek mne také vrátil do mého dětství. Tatínkovy kresby mají duši.

Také já čtu moc ráda Vaše články, které ukazují, že ani problémy nemusí člověka připravit o laskavé vnímání tohoto světa.

Laskavé, uctivé a hezké.

Hezké a laskavé povídání..

Maruško, moc hezké vzpomínání. A máš bezva vnuky. :-)

Chtěla jsem začít slovy paní Ireny ... To retro vzpomínání naší a starší generace mě vždycky dostane. Malý Bobeš, kterého s láskou připomněla paní Jana Š., byl moje první kniha, co mi přišla do školy, a to v rámci předplatného "Malý čtenář." Úplně se mi ta /bez mála 60 let/ stará vzpomínka vybavila - jak nám tu poměrně objemnou knihu paní učitelka /tehdy soudružka učitelka/ rozdává do lavic, a jak jsem ji zvidavě a se zaujetím četla. Nejvíce mi utkvělo, jak si Bobeš pochutnal na slupce od pomeranče, co dostal od bohatého spolužáka /?/, jako na veliké vzácnosti. Moc milé řádky v článku i zde.

Hezké vzpomínání. Váš tatínek moc hezky kreslil...