Bručouni nebo optimisté? Češi se umí těšit i radovat

Zastavím se u toho úvodního dotazu: Jak se máte? Známí se u nás možná ptají trochu lidověji: Tak co, jak je, jak jde život? Sama otázka Jak se máte? je totiž dost formální. Před lety jsem chodila na angličtinu k lektorovi z USA. Možná se budou někteří divit, ale on oceňoval našince, že na tu otázku spustí vodopád stížností, které však jsou ze strany tázaného upřímné. Zatímco Američan řekne stroze I am fine, thanks. Tím utne případné další otázky. Formalismus na obou stranách.

Nedávno jsem tu psal o anonymním dotazování 1010 seniorů a mohu zdůraznit: Senioři, aspoň ti, co používají internet, jsou ve velké většině se svým životem spokojeni. Tentokrát, tedy letos v lednu, bylo 31% velmi spokojeno, 60% spíše spokojeno, 8% spíš nespokojeno a 1% velmi nespokojeno. - Celý článek je tady: https://1url.cz/JJLjH. (Tento odkaz si musíte nakopírovat do vyhledávače, tady nejde udělat tzv. aktivní odkaz)

Životní krédo jaké má paní Radmila C. jsem měla velmi, velmi dlouho napsané na psacím stole - abych je měla stále na očích. Teď je už znám téměř zpaměti a snažím se jím stále řídit ♥

A já jsem realista :-).

Nejsem ani optimista ani pesimista jsem skeptik.

Moje životní krédo: "Bože, dej mi sílu řešit to, co řešit lze, trpělivost snášet to, co řešit nelze a moudrost, abych dokázala jedno od druhého rozlišit." Pokus se tím dokážu řídit, jsem v podstatě šťastná.