FEJETON: Jak jsem se digitalizoval

Mluvíte mi z duše! Já jsem sice nástup elektronizace zachytila včas a kvitovala jsem výrazné ulehčení administrativy a komunikace se studenty a dalšími kolegy, kteří do jejich postgraduálního vzdělávání měli co mluvit. Byli i tací, kteří studia raději zanechali, než by vyplňovali něco v univerzitním evidenčním systému. Nedivím se jim, uživatelsky nepřívětivý program potřebovali párkrát za rok a mezitím se to vždycky trochu „vylepšilo“. Až tak, že to i mě přestalo bavit, protože místo práce s lidmi to byla práce s hodně kostrbatým systémem. Dnes se žije virtuálně, už se ani nedá nakoupit očima a rukama – tedy prohlídkou v obchodě. Všechno jen na dálku – že bych si takto chtěla kupovat oblečení nebo nábytek, to ani náhodou. (Ikeu vynechávám, to jsou prkýnka, která si musím sama smontovat.) Prý to můžu vrátit – ale proč mám ztrácet čas i peníze za doručování a vracení něčeho, když bych si to raději vybrala osobně? A víte, na co se tak i trochu zlomyslně těším – až jednou nastane black out a vrátíme se do jeskyně!

Tomáši, mluvíte mi z duše. To nejzákladnější na "chytrém mobilu" a na PC zvládám a sem tam se naučím i něco nového. Ale i tak jsem hoooodně pozadu za dětmi a hlavně za vnoučaty. Ale nestresuju se tím. Život je přece hezký i tak, nebo ne?

Víceméně to je zpověď většiny nás, z 20. století. Zápolím s digitalizací, co to dá. Když je nejhůř, zavolám si na pomoc vnučku nebo dceru. Ale také vzpomínám nostalgicky na své nedigitalizované mládí, kdy jsem všechno stačila bez telefonu, randila romanticky v parku a poslouchala živou hudbu k tanci na Čaji o páté. Kde ty loňské sněhy jsou! Napsal jste velmi vtipně, pobavila jsem se.

Taky jsem se s chutí zasmála, i pro mne byl první počítač vynuceným sňatkem, ale ženská vydrží víc než člověk a co člověk musí rád udělá, jak by řekl klasik. Dneska je pro mne počítač oblíbenou hračkou, v mém věku ho nepotřebuji v zaměstnání a tak nevadí, že toho zase tak moc neumím.

No, někdy s u PC psychicky nadřu ...

Já jsem toho fanda. Ale nejsem systematik, spíš chaotik, tak v tom mám slušný binec. No a s věkem už mě to tolik nebere...

Milé až roztomilé počtení :-D Že je moje mamka hodně 90+ na Messengeru, WhatsAppu, kvůli fotkám a stories z celého světa od vnučky i na Instagramu, to budiž, ale že řádí i FB čili v tzv. KK /Knize ksichtů ;-) to už je na mě moc, jelikož se sociálním sítím úspěšně bráním :-D Zdědila od mého manžela, který miluje moderní technologie, panoramatický monitor k PC, který ji mladší generace v rodině tiše i nahlas závidí ;-) Chytrými telefony ji postupně zásobují vnoučata, když si pořizují nové. Jen bankomatu se trochu bojí, a tak si vyzvedává hotovost buď Cashback v COOPu nebo na poště. Jinak, samoobslužné pokladny a placení kartou zvládá bez problému. Pohlednice sice sbírala, ale na digitální fotky si zvykla, ukládá si je do složek. Prostě přijala novou dobu se ctí a bez většího reptání ;-)

Jak už jsem psal jinde - digitalizace a všechny tyto digitální vymoženosti a zařízení ničí romantiku a potěšení, např. jako sbírání pohlednic. Podobné je to i s jinými koníčky, např. ve filatelii různé odchylky a vady na známkách, které díky dokonalosti digitalizačních procesů vymizely... Nelíbí se mně to a také bych byl pro pokusné vypnutí internetové sítě. Aspoň na chvíli na zkoušku, co to s lidmi udělá...

Jak je vidno, v každé době se "bojuje s nějakými větrnými mlýny". Pokud jde o mě, já svůj boj často končím se "zlámaným mečem". Ale jsem ráda, že díky své neoblomné šéfové jsem ten meč nakonec vzala do ruky, i když si pořád připadám jako "digitalizované batole".

Anebo další hláška Stiskněte jakoukoliv klávesu. Když já ji nemůžu najít.