Modrá je dobrá

Modrou mám pro sebe ráda v těch nejtmavších odstínech, džínovou asi ve všech, jinak preferuji bílou, smetanově, krémově či režně bílou ... a v mladším věku to byla hojně černá, s tou už však musím opatrně, mám ji stále ráda, ale ona už méně mě ;-) Sem tam něco ve starorůžové, příliš s barvami, kromě letních šatů, neexperimentuji. Ano - rozhodující slovo má vnitřní hlas, o tom, jak se v určitých barvách cítíme, rozhoduje on, alespoň v tomto na něj dám bez debat ;-)

Jak jsem poznala, že mi modrá nesluší, nevím. Myslím, že každý člověk zažil pocit, kdy se v nějakém oblečení necítil dobře a ne vždy zjistí důvod. Mnohdy se mi líbí barevné provedení na někom jiném, ale mně nesluší, jak mi tvrdí vnitřní hlas. Snad správně, snad špatně, nevím?

Mým favoritem je celoživotně modrá, nejlépe v tmavších odstínech. Zaujalo mě, že jste tak malá poznala, že vám vlastně nesluší a už vám to zůstalo. :-) A k té modré se mi líbí bílá nebo světle zelená. :-)

Hezky napsáno :-) Na své jediné fotografii z dětství, to mi byl přibližně jeden rok, mám bílé šatičky. Pak už mě provázela jen modrá, modrou školní teplákovou soupravou počínaje, později pracovní bílá a modrými montérkami konče. Mám ráda všechny barvy, ale modrá ve všech odstínech zůstala top :-)

Paní Libuše, Váš čĺánek je důkazem, že někdy málo je i více. V několika větách jste se vrátila do mládí a zároveň se svěřila, která barva Vás provází celým životem. Já mám ráda kombinaci bílé a černé.

To je milá vzpomínka a poznání, že to co chceme, nemusí být vlastně "pravé ořechové". Modrá barva je má nejoblíbenější, nejen v šatníku, ale i v bytě. A druhou barvou je bílá. Nemusím šedou, béžovou, hnědou.