Gurmánské historky ll aneb Holubí dům

První jídlo, které jsem dostala při představování v rodině mého - tehdy budoucího - manžela byla holoubátka v nádivce. Tehdy jsem si říkala: tady se budu mít dobře, lítají tady holoubala přímo do pusy :-). A musím říct, že tchýně byla skvělá kuchařka. Ráda vzpomínám a všechy je zdravím .... tam nahoru

Když jsem chovala holuby, často jsem nalámala březové větvičky a nasekala na malé kousky. Ty naházela před holubnik a pozorovala jak si je nosí na hnízda. Vydržela jsem se dívat na ty pracovníčky hodně dlouho.

Paní Jano, když jsem žila v Holubím domě, sežrali mi svěřenci postupně: kopr, petržel i koriandr. Než jsem to vzdala. Usušit prádlo bylo umění. Většinou jsem musela prát podruhé. Poté jsem věšela v noci a přemlouvala ho, aby uschlo do otevření holubníku... :-)

Bydleli jsme 16 let s tchánem. Miloval holuby, staral se o ně. Připravoval holoubátka s nádivkou. To byla pochoutka. Vím takovou zajímavost, že holubice seděla na vajíčkách a po nějaké době ji vystřídal holub. Prostě se střídali. Nejraději jsem chodila do holubníku a pozorovala, jak staří láskyplně krmí mláďata. Bylo to dojemné. Já jen opatrně zavřela dveře, abych nerušila. Jednou byl na dvoře unavený holub závodník. Děda mu dal vodu a obilí, až se zotavil, pokračoval ve své cestě, už se nevrátil. Po smrti tchána manžel chov zrušil, protože mu ožírali rostlinky a zeleninu na zahrádce. Díky za hezkou vzpomínku.

Také věřím, že nabral sílu, dobrý vítr a doletěl do svého holubníku.

Lenko, já bych spíš věřila, že se po čase přece jen vrátil domú.

Holoubátka jsem párkrát v mládí ochutnala,no kdyby tam nebyla nádivka,tak skoro nebylo do čeho kousnout. Mám také pěknou příhodu se závodním holoubkem.Měli jsme byt s terasou u řeky a jednou jsem tam našla sedět úplně vyčerpaného holuba, padal déšť se sněhem a tak byl zmrzlý a mokrý.Vzala jsem ho do bytu,usušil se, dostal nažrat,vodu.Prohlíželi jsme mu nožky,měl na nich zvláštní kroužky,zjistila jsem,že to je závodní holub z Německa,který se asi zatoulal. Zkoušela jsem dát čísla z kroužků na německé holubářské stránky,ale nevím proč ty gumy chtěly nejdřív zaplatit asi 10 marek,kde bych je asi vzala.Holuba jsme pojmenovali Helmut a žil u nás na terase,lítal si někam a zase se vracel.Pak najednou zmizel, bohužel v té době zrovna začalo ve Varech tažení proti divokým holubům,stříleli na ně,trávili je,chytali do sítí a dávali žrát zvířatům v Zoo,chudák Helmut lítal s těmi divokými holuby a zřejmě na to doplatil.

Tyjo, holubata jsem nikdy nejedla ani nepřipravovala, zato bažanty, kance, srnčí, dančí jo... můj druhý ex byl nimrod, naštěstí mi úlovky předpřipravil. Oskubal, vytrhl a naporcoval, i když mě nemiloval.

Diky paní Šárko. Zavzpomínala jsem si na doby, kdy jsem sama chovala holuby. Múj syn " vyrostl" na polévkach z holoubat, pejsek a kočičáci na odpadu. Nadívaná, to byla piplačka, ale výsledek stál za to.

To přicmrdávání během čištění holubníku, nebylo to trochu nepohodlné?