O tom, jak mi Němci sebrali barák po Němcích
Ilustrační foto: Pixabay

O tom, jak mi Němci sebrali barák po Němcích

14. 2. 2025

Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili barák a zase odjeli. Pak se doba otočila a brzy po sametovce před domem zastavilo auto s imperialistickou SPZ. Vystoupil obtloustlý muž, nevzhledná žena, dlouze a nekompromisně zazvonili a vecpali se dovnitř.

Zatímco protivná Hildegarde rozmotala pásmo a pořizovala fotodokumentaci, protože ženy umí dělat dvě věci najednou, protivný Kárl mi lámanou češtinou sdělil, že nadešel čas napravení křivd a převezmou od nás dům po jeho prarodičích, který jsem zdědil po svých rodičích. Jsme prý historicky stejně jen naplaveniny a součást Svaté říše národa německého.

I kdybych si podřezal obě zápěstí, nevytekla by ani kapka krve. Vždyť jsem tu žil od narození. Snažil jsem se manévrovat s otázkou, zda tu mohu zůstat do švestek, ale byli neoblomní a odjeli s oznámením, že příští týden vyřídíme formality.

Moje bezradnost hraničila se zoufalstvím, i kočky panikařily, o manželce nemluvě. Naštěstí máme Policii, která nás má chránit a pomáhat. Obojí by se hodilo. Musí přece přezkoumat, jestli není páchán trestný čin krádeže majetku občanem cizí mocnosti. Ale že prý jsme v EU jedna rodina, a tak do toho nemám šťourat, aby se nakonec neukázalo, že zlodějem byli rodiče.

Nepomohli policajti, pomohou na Městském úřadu. Na vrátnici mi sdělili, že musím na odbor "Vrácení ukradeného majetku" a vystát frontu do večera. Konečně mi nevrlá úřednice přidělila do azylového domu pořadové číslo 479 a když jsem neprozřetelně uvedl, že mám zahradní chatku, zrušila registraci úplně.

Přijeli přesně za týden i se svým právníkem. Tohle nevzdám bez boje. Válka je sice prohraná, ale vyhraji alespoň bitvu a na řadu přišel můj žolík v podobě hypoteční knížky, potvrzující splacení nemovitosti.

Můj významný pohled ale neudělal dojem, natož aby něco zvrátil. Zamávali mi srozumitelně před očima jakýmsi lejstrem a sborově štěkli: nein.

Pak se situace náhle a zcela změnila. Příjemný Karel se dotázal, na který účet mají poslat peníze. Podruhé mi destičky zablokovaly krvácení. Buď jsou škodolibě zákeřní nebo všechno odnesu za jejich prarodiče a moje rodiče. Němci jsou akurátní, a jakmile mi sdělil, že barák ocenil na 457 214 Eur, začala mi v žilách opět proudit krev. Jako bonus mi elegantní Hildy oznámila, že mám ještě nárok na dotaci 10 000 éček od sudetoněmeckého krajanského lansmanšaftu.

Už věřím na spravedlnost a mám radost z nových přátel. Atraktivní Hilda je děsně fajn a Kája rozpustilý usměvavý klučina. Prý až dostavíme nový dům, máme se k nim přijet podívat. No raději ne, odpady už prosakují, elektrická přípojka je před rekonstrukcí, ale jejich problém, to si mohli zjistit před sepsáním smlouvy. Nakonec, co mi je do starého baráku po Němcích.

Kdo se alespoň trochu neusmál, pak tomuto příběhu uvěřil. :-)

 

Bf384902-2.jpeg

 

 

 

 

bydlení Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Nedivme se ...
Soňa Prachfeldová
V Čechách a na Moravě žilo tehdy 7 milionů Čechů a 3 miliony Němců. Po 45 nastala masová deportace německého civilního obyvatelstva a zrůdný komunistický režim. A lidé jako vždy to odskakali nejvíce, na obou stranách. A dokonce někteří vysídlení Němci financovali opravu vyrabovanych kostelů, opravy hřbitovů, kde leží jejich předci. Nedíváme se, že se jedou podívat tam, kde se narodili, nebo teď už jejich potomci. My si také vzpomínáme na kořeny našeho dětství. Hrůzná doba to byla. Sudety.
Hana Rypáčková
Ono mi to ani k smíchu není. Na Šumavě chalupy, které nebyly srovnány se zemí byly často jen rekreační a rodáci Šumaváci se v Německu měli nakonec lépe než my, ale jezdili se po revoluci dívat a vzpomínat do Čech. Takže to už byly slzy nebo radostné výkřiky, když viděli rodinné fotky na stěnách a původní zařízení částečně zachováno. Zažila jsem to několikrát na Kubově huti , na Rokytě a v Srní. Zasloužili se o obnovu kaplí a kostelů. Ještě teď dochází k navracení se starých německých názvů hotelů a restaurací. Obnovují se sousedské vztahy. Život Šumaváků byl těžký, museli si pomáhat, ti náplavci co přišli , neuměli často ani podojit krávu a v zimě nedokázali čelit nepřízni počasí.
Zdenka Jírová
Mám sice méně dramatickou příhodu než vy, ale je úsměvná a nemá žádný konec. Pracovala jsem ve zdravotnickém zařízení, které bylo umístěno v honosné vile v okresním městě v Sudetech. Byly tam laboratoře, asi se na nic jiného nehodila. Po roce 89 jsme ve městě byli silně navštěvováni potomky a někdy i původními obyvateli zmíněného města. Já v té době pracovala jako vedoucí laborantka a měla jsem na starosti i pomocný personál. Právě nám chyběla uklízečka a čekali jsme novou uchazečku. Najednou před naším zařízením- tedy vilou- zastavilo auto. Značky jsem si nevšimla, ale nějaká starší žena s pánem šli dovnitř. Laborantky na mě volaly, že asi přišla ta uklízečka. Šla jsem tedy ven z laboratoře, ale už tam nebyli, šli k vedoucímu v patře. Za chvíli odjížděli a to už jsem věděla, že to není nová pomocná síla, ale prý hraběnka, která se šla podívat na svou bývalou vilu. Tak se mi kolegyně smály, že jsem ji málem zaměstnala jako uklízečku. Kdyby to věděla, tak by asi vyvolala novou válku.
Eva Mužíková
Tak nějak nemám názor.
Jiří Dostal
:-) :-) Velmi povedené; být autorem, změním identitu a bydliště pod policejní ochranou před příštími zoufalci, kteří podobným fórům uvěří jako propagandě radostně nutného prodeje svých nemovitostí pod tlakem zeleného údělu... :-) :-)
Lenka Kočandrlová
Hmm,tak vtipné mi to nepřipadlo. Ve skutečnosti ti bývalí obyvatelé se přijeli po letech podívat, většinou měli radost,že jejich bývalý barák je opraven a stojí. Nic víc. Moje osobní zkušenost.
Irena Mertová
Vtipná povídka, super ,:-)
Jitka Caklová
16:25..... aby tam mohli bydlet naši občané, třeba jako rodiče pana Šiši. Kdo ví.
Romana Koníčková
Myslela jsem, že na konci bude poznámka - byl to jen sen. A ono to má být vtipné ? To mi moc vtipné nepřipadá.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 7. týden

Ester Ledecká vybojovala na světovém šampionátu v alpském lyžování bronzovou medaili. Lyžování a lyžařská střediska. To jsou témata vědomostního kvízu tohoto týdne.