O tom, jak mi Němci sebrali barák po Němcích

Nedivme se ...

V Čechách a na Moravě žilo tehdy 7 milionů Čechů a 3 miliony Němců. Po 45 nastala masová deportace německého civilního obyvatelstva a zrůdný komunistický režim. A lidé jako vždy to odskakali nejvíce, na obou stranách. A dokonce někteří vysídlení Němci financovali opravu vyrabovanych kostelů, opravy hřbitovů, kde leží jejich předci. Nedíváme se, že se jedou podívat tam, kde se narodili, nebo teď už jejich potomci. My si také vzpomínáme na kořeny našeho dětství. Hrůzná doba to byla. Sudety.

Ono mi to ani k smíchu není. Na Šumavě chalupy, které nebyly srovnány se zemí byly často jen rekreační a rodáci Šumaváci se v Německu měli nakonec lépe než my, ale jezdili se po revoluci dívat a vzpomínat do Čech. Takže to už byly slzy nebo radostné výkřiky, když viděli rodinné fotky na stěnách a původní zařízení částečně zachováno. Zažila jsem to několikrát na Kubově huti , na Rokytě a v Srní. Zasloužili se o obnovu kaplí a kostelů. Ještě teď dochází k navracení se starých německých názvů hotelů a restaurací. Obnovují se sousedské vztahy. Život Šumaváků byl těžký, museli si pomáhat, ti náplavci co přišli , neuměli často ani podojit krávu a v zimě nedokázali čelit nepřízni počasí.

Mám sice méně dramatickou příhodu než vy, ale je úsměvná a nemá žádný konec. Pracovala jsem ve zdravotnickém zařízení, které bylo umístěno v honosné vile v okresním městě v Sudetech. Byly tam laboratoře, asi se na nic jiného nehodila. Po roce 89 jsme ve městě byli silně navštěvováni potomky a někdy i původními obyvateli zmíněného města. Já v té době pracovala jako vedoucí laborantka a měla jsem na starosti i pomocný personál. Právě nám chyběla uklízečka a čekali jsme novou uchazečku. Najednou před naším zařízením- tedy vilou- zastavilo auto. Značky jsem si nevšimla, ale nějaká starší žena s pánem šli dovnitř. Laborantky na mě volaly, že asi přišla ta uklízečka. Šla jsem tedy ven z laboratoře, ale už tam nebyli, šli k vedoucímu v patře. Za chvíli odjížděli a to už jsem věděla, že to není nová pomocná síla, ale prý hraběnka, která se šla podívat na svou bývalou vilu. Tak se mi kolegyně smály, že jsem ji málem zaměstnala jako uklízečku. Kdyby to věděla, tak by asi vyvolala novou válku.

Tak nějak nemám názor.

:-) :-) Velmi povedené; být autorem, změním identitu a bydliště pod policejní ochranou před příštími zoufalci, kteří podobným fórům uvěří jako propagandě radostně nutného prodeje svých nemovitostí pod tlakem zeleného údělu... :-) :-)

Hmm,tak vtipné mi to nepřipadlo. Ve skutečnosti ti bývalí obyvatelé se přijeli po letech podívat, většinou měli radost,že jejich bývalý barák je opraven a stojí. Nic víc. Moje osobní zkušenost.

Vtipná povídka, super ,:-)

16:25..... aby tam mohli bydlet naši občané, třeba jako rodiče pana Šiši. Kdo ví.

Myslela jsem, že na konci bude poznámka - byl to jen sen. A ono to má být vtipné ? To mi moc vtipné nepřipadá.