Dopis Irence

Také chodím po měste a je mi těskno z těch tabulek.

Také chodím po měste a je mi těskno z těch tabulek.

Pěkný članek. Je důležité předávat toto poselství dalším generacím, aby se to už nikdy neopakovalo. Děkuji.

Víc než citlivý článek.

Vždy ve mně zatrne, když před některým domem potkám tuto připomínku smutných osudů. Je dobře, že tam jsou, a přála bych si více babiček a dědečků, kteří by s nimi seznámili svá vnoučata způsobem, jakým jste to udělala vy. Díky.

Krásný dopis, vehnal mi slzy do očí...

Ano, poprvé jsem se s pojmem "Stolpersteine" setkala v Německu, kde už byl projekt znám, např. v Halle, odkud k nám do archivu jezdili historici, kteří se tematicky zajímali o Říšský válečný soud (Reichskriegsgericht), se do akce zapojovali žáci a ke každému kameni vyhledali v dokumentaci, o koho "zmizelého" se jednalo.

Děkuji za Váš citlivý článek o zlu, které se nesmí opakovat. Stolpersteine je mimořádný projekt a je dobře, že jste s ním Vaše vnímavá vnoučata seznámila. K tomuto tématu vám mohu doporučit i velmi sugestivní knihu Hanin kufřík, vyprávějící tragický příběh sourozenců Hanky a Jiřího Bradyových z Nového Města na Moravě. Několikrát jsme promítali na festivalu i stejnojmenný film, který je určen primárně dětem. Historie dotýkaná lidmi, ne jen statistiky a čísla.

To je nádherné, co jste napsala....

Takové hodiny dějepisu si děti budou pamatovat bez problémů. Měli bychom se v tomto směru věnovat vnoučatům dokud je čas. Zažili jsme toho dost.