Sousedská  výpomoc
Ilustrační foto: Freepik

Sousedská výpomoc

10. 2. 2025

Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra: zoufale naléhavým hlasem mě žádala, ať k ní hned přijdu a co mě dorazilo, byl dovětek: „Jo a vem si klíče, odemkni si sama.“

Krátký monolog podbarvovaly podivné zvuky, než jsem je stihla rozšifrovat, sousedka hovor típla. No, když hned, tak hned. Věra je důchodkyně, třeba upadla, nebo se jí udělalo zle. Vzala jsem z věšáku klíče (v době dovolených u sousedů zalévám kytky a vybírám schránku) a svižně vyrazila. Jako slušně vychovaná dáma jsem krátce cinkla u dveří a pak si teprve odemkla.

Z hloubi bytu se přidušeně ozvalo Věřino pozvání dál. V obýváku mě uvítalo sousedčino do prostoru vyzývavě vysazené rozměrné pozadí a tytéž zvláštní zvukové efekty, které jsem slyšela v telefonu. Při bližším pohledu mi ozřejmily ty prapodivné zvuky a sousedka na zemi. Věra v rozkleku jako hokejový brankář pomocí silné froté osušky lovila kočku. Soudě podle převráceného stolku, orvané záclony, háčkované dečky bimbající se na lustru a dvou vysypaných květináčů, odchyt trval delší dobu a neobešel se bez lítých bojů.

Protože jsem žena činu, přiklekla jsem, lapla a lehce přilehla zmítající se ranec, rozježená a zpocená Věra se z díky poněkud vrávoravě postavila a následně převzala osušku, která nepřetržitě dušeně vřískala. Na můj dotaz ohledně důvodu lovu beze zbrani škubla Věra hlavou ke stolu, kde ležela připravená injekční stříkačka a ampulka s kočičí medicínou. V ten moment mi byl celý proces jasný – byla jsem přivolána coby odborník na vetknutí injekce do splašené micky. (Jen pro pořádek, jsem závislá na inzulínu, nikoli na drogách).

Když sousedka popadla dech, společnými silami jsme se jaly dokončovat proceduru dočasné kočičí mumifikace. Než jsem začala s očkováním domácí zvěře, nikdy mě nenapadalo, jakou má takové malé stvoření, jakým je kočka domácí, sílu a kolik má nohou. Tahle jich měla zhruba osm. Ať jsme balily, jak chtěly, pořád tak tři, až čtyři drápaté packy trčely do všech světových stran a neohroženě prořezávly vzduch, jen to fičelo. Z osušky se ozývalo výhružné mručení, prskání a občas vykouklo žluté kočičí oko, z něhož sršely blesky. Zhruba po dvaceti minutách, kdy naše síly pomalu ochabovaly, (kočka bojovala pořád se stejnou vervou jako na začátku našeho spojeneckého útoku) se nám čirou náhodou povedlo uvěznit všech osm končetin a jen růžový čumák a vzduchem ostře svištící ocas prozrazovaly, že se uvnitř( na mnoha místech čerstvě perforované) osušky skrývá Felis silvestris catus, česky kočka domácí. Bylo nutno jednat rychle, rafla jsem stříkačku, natáhla, sousedka vahou svýého poctivého metráku nalehla na kočičí mumii, já bodla, zmáčkla a projekt „Léčba kočky domácí“ byl u konce. Sice jsem si v první chvíli nebyla jistá, jestli jsem nenaočkovala nešťastnou náhodou sousedku, ale ne, trefila jsem kočičí kýtu, ne sousedčinu pr..… no nic.

Když jsme pacientku vytřepaly opatrně na koberec, hlasitě zavřeštěla a šipkou se vrhla pod nejbližší kus nábytku, odkud nám (nepochybně sprostě) kočičí řečí nadávala. Věra mi dojatě děkovala za veterinární služby a šla vařit kávu na posilněnou. Zpod skřínky, kde seděla nakrknutá číča, se pojednou ozval charakteristický zvuk a vzápětí se v oblaku ostrého smrádku ladně vysoukala paní domu se stříbřitou pavučinou na vousech a pod esovitě prohnutým vztyčeným ocasem měla půvabně rozplácnutý smrdutý, mazlavý lívanec. Mě věnovala jen letmý pohled plný opovržení, zato na Věře si dala záležet. Povýšeným krokem došla až k ní, otočila se dokola, aby si panička mohla prohlédnout její aktuální módní doplněk a v okamžiku, kdy se po ní nešťastnice natáhla, hbitě uhnula a jala se „razítkovat“ gauč, židle a ve finále i bělostné povlečení vzorně ustlané postele.

Když zakončila dílo zkázy, uchýlila se opět do bezpečí pod skříňku v obýváku. Věra nešťastně sklesla na židli a se slzou v oku revidovala zařízení bytu. Mlčky jsem popadla lopatku a košťátko, zametla jsem alespoň hlínu z vysypaných kytek, postavila stolek a sejmula dečku z lustru. Do toho nepřetržitě znělo zavilé spílání nevděčné pacientky. (Jo a těch injekcí bude celkem pět, takže za dva dny nashle).

 

 

 

 

domácí mazlíčci Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Měchurová
Jo kočka, to je osobnost, ta se jen tak zkrotit nedá.
Ami Zahradníčková
Dokonale a naprosto vtipně popsaná situace, myslím, že jste si to pořádně užily (i ty následující injekce...).
Dana Divišová
Krásně napsáno...pobavila jsem se, protože podobné "úspěchy" mívám s odčervením kocoura . Pastu prý nacpat do krku jak píše Lenka pode mnou...no , než mu ji tam dám, jsem celá seškrábaná a on pak tu pastu vyblinká...
Lenka Prokešová
Jako bych to viděla :-), s moji letitá zkušenost s 5 kočkami současně, vím přesně o čem to je. Naučila jsem se nenápadné a bleskové akci, tak poslední odčervení 5 koček bylo za 10 minout. Nenápadně lapnout, nacpat do krku a další prosím.
Jana Kollinová
Vědoma si toho, že injekce nevím čeho je pro kočičku nezbytná, jsem přesto po přečtení vtipného článku na straně kočičky, která vybojovala svůj postoj k péči dvounohých statečně a dostatečně názorně, co si o nich myslí. Pro aplikaci zbývajících injekcí doporučuji využít rady Evy M., jinak bude potřeba zakrýt vybavení místnosti aplikace igelitem.
Irena Mertová
Skvěle popsáno :-) . Se mnou také kocour bojuje jak ďábel, když ho chci nacpat do přepravky. Nejlepší je ulovit ho, když je rozespalý. Na chvat za krkem jsem si nevzpomněla, tak možná příště...
Jana Jurečková
Několikrát byl u nás veterinář. Mikeše jsem vzala do náručí, pevně ho přitiskla k sobě, aby neměl šanci nikam utéct. Dostal injekci, ani nevěděl a mohl jít zase ven. Malá černá kočička, jen když ho uviděla, pro jistotu se schovala za obývací stěnu, pěkně až na konec. Manžel se smál, jak pomatený, že prý se ho bojí. Lékař musel přijít v jiný den, ale to už jsem ji měla připravenou v přepravce.
Jana Vargová
Dobrý! Krásně vykresleno.
Dagmar Vargová
Článek je opravdu skvěle napsaný a čtivý. Ale humorné mně to nepřipadá. Je mně líto té vystresované kočenky. Není divu, že se číča tak "odvděčila". Sousedská pomoc mohla být před samotnou akcí, když byla číča ještě v klidu. Tak snad se paní majitelka poučila pro příště. Ale číča si to už bude pamatovat :-(.
Ivana Vaňková
Moc jsem si ten článek užila. Krásně napsaný. Vím o čem mluvím. Mám tři kočky a všechny, podotýkam všechny, perfektně odhadnou, když jim chci aplikovat něco na odčervení nebo nějaký doplněk stravy. Stačí otevření určitých dvířek, ruka za zády, ...atd Jóó kočky....

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 7. týden

Ester Ledecká vybojovala na světovém šampionátu v alpském lyžování bronzovou medaili. Lyžování a lyžařská střediska. To jsou témata vědomostního kvízu tohoto týdne.