Všechny fotografie: Poskytnuty z osobního archivu Heleny Přibilové

Gambie a Senegal: africký kolorit a lidské příběhy

12. 2. 2025

Jsou tři hodiny ráno a Oliver nás svým autem dovezl do našeho domova v Gambii, státečku vloženém do Senegalu po obou stranách stejnojmenné řeky. Noční africká vesnice nevypadá zrovna vábně.

Afrika Cestopisy Heleny Přibilové cestování

Autor: Helena Přibilová

Hodnocení:

(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Hrádková 14.3.2025 11:20

V Gambii jsem také byla a s chutí jsem si přečetla Váš článek. Zážitky máme podobné s vámi,navíc jsme zažili únos taxíkem, myslela jsem, že nás unášejí kvůli výkupnému, ale pak se ukázalo, že taxík nebyl licencovaný a ujíždějí před policií. Dále jsem jeli taxíkem někde na Paradise beach, ale nebyl to žádný paradise, ale chatičky pro anglické smažky. Taxikář nabízel manželovi "děvče k potěšení", a když odmítl, tak mě nabízel "dlouhotrvajícího mladíka k potěšení". Když jsme neprojevili o to zájem, nabízel drogy. Brali jsme to s humorem. Líbilo se mi tam, dobré jídlo, užasné bubnování, ženy krásně oblečené, nosily rovněž zvláštní náherné turbany. Sice tam byli rovněž otravovači a nabízeči, ale s tím jsme se vyrovnali.

Helena Přibilová 15.2.2025 19:43

Děkuji vám všem za zájem o můj článek, kladná hodnocení i milé komentáře.

Jana Šenbergerová 15.2.2025 14:37

Ráda čtu vaše cestopisy. Jsou obsáhlé, velmi obsažné a fotografie zvyšují jejich autenticitu. Máte smysl pro širší záběr a zároveň pro detail. Díky za sdílení.

Dana Puchalská 15.2.2025 09:21

Zajímavý cestopis. Děkuju

Martina Růžičková 13.2.2025 19:57

Děkuji za další cestopisný článek. Poznáváte na svých cestách život místních obyvatel opravdu zblízka. K tomu navíc potkáváte mnoho nevšedních lidí. Moc ráda si o tom všem čtu.

Alena Tollarová 13.2.2025 15:47

Paní Helenko, ráda čtu Vaše bezprostřední a čtivé zážitky z pro mne naprosto neznámých končin a jsem vděčná za obrázky. Je to přece jen něco jiného než různé televizní cestopisy.

Dagmar Vargová 12.2.2025 22:34

Díky za Vaše další úžasně zajímavé vyprávění a fotodokumentaci. Když jsem studovala UP v Olomouci, znala jsem jednoho studenta ze Senegalu, jmenoval se Mamadu (těch zahraničních studentů tam bylo samozřejmě víc). Bylo to ještě za socializmu, promovala jsem v červnu 1989. Už si nevzpomínám, co přesně Mamadu studoval. Snažil se "sbalit" jednu z mých spolubydlících, marně...

Jan Zelenka 12.2.2025 22:03

Měli jste úžasné cesty!

Zuzana Pivcová 12.2.2025 18:50

Vaše vyprávění mě opět nadchlo. Helenko, pamatuji si, že někdy v 90. letech existovaly u nás nabídky zájezdů, kdy se muselo nejprve dojet autobusem do Londýna, tam přespat a odtamtud letět do Gambie. Jeden známý pán takovýto zájezd absolvoval, ale nebyl moc spokojen. Lákalo ho Safari, ale konstatoval, že zvířata viděli pouze z dálky.:-D

Helena Štěpánková 12.2.2025 12:57

Vždy se těším na váš nový cestopis. Moc ráda s vámi "cestuji", tolik se toho dozvím! Děkuji.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Africká Rwanda: Dlouhá cesta od genocidy k ekologickému prvenství

Slova, která jsme v červenci 2012 slyšeli od našeho řidiče v Kigali zněla děsivě: „Podívejte se na lidi kolem. Komu je více než třicet pět let, má na rukou krev. Je jisté, že někoho zabil, ale kolik jich bylo, neví ani on sám. Mohlo jich být pět, deset nebo padesát.“

Helena Přibilová