Když vnouče nekomunikuje. Ne, není to chyba prarodičů

Myslím, že to "němé" dítě časem prokoukne a začne komunikovat. Jen se bojím, aby ty děti neztratily řeč jen díky různým náhražkám ve formě mobilů... Mí synové se mnou kmluvili, no tedy měli spoustu hloupých připomínek, ale zvuk vydávali, šestnáctiletá vnučka je už dva roky němá, tak nevím...

Každý člověk to má nějak. Já jsem dostala manžela od tchýně s návodem k použití i s dohledem. Vnoučata nehlídala a nebylo to jednoduché. Na druhou stranu, díky podpoře mých rodičů, za odvedenou práci v hospodářství, jsem mohla být s oběma dětmi do tří let doma. To se odrazilo na chování syna, je prima táta, přestože to u svého táty nepoznal. Každý člověk to má nějak.

Každé dítě je jiné a chce jiný přístup. Já jsem byla ve výchově dost benevolentní, protože jsem měla přísnou matku, a bála jsem se jí. Děti mám hodné a vnoučata jsou u nás spokojená.

Já vím i dcera, ze stejného důvodu a hlavně po vlastních zkušenostech, ve mně našla kamarádku. Naštěstí na to přišla o čtvrt století dřív než já a určitě na tom jednou, jako babička, bude líp.

Také jsem to zažila,ale přešlo to a jsme v pohodě. Chce to trpělivost

Není důležité, jak se chovají vnoučata, ale důležité je, jak s vnoučaty umí komunikovat dospělí. Mám vnoučata 26, 20 a 9,3. První dvě vnoučata ke mě chodila povinně, kvůli pracovnímu vytížení rodičů. U mě se musela chovat podle mého a s odstupem času musím přiznat, že to byla chyba. Proto se ani nedivím, že necítí potřebu babičku navštěvovat. Poučena touto zkušeností, si užívám babičkovství dvou mladších. Je úžasné sledovat, jak výbornými učiteli malé děti dokáží být, když jim dám prostor ♥♥♥

O tomto píše moc krásně a vtipně Betty MacDonaldová jak její dcery procházely pubertou.

Když oni si lidé běžně málo povídají, hned vytáhnou mobily a jedou po klávesnici...Děti jsou ve 12 letech v pubertě a okolí je prudí.