Vzpomínání na učitele neoblíbených předmětů

Milá Věruško* - díky moc za nádherné vzpomínání ♥

Náš „matikář“ procházel v 70. letech lavicemi s ukazovátkem v ruce a vyvolával náhodně žáky se záludnými otázkami. A dožadoval se odpovědi na nějaký matematický nesmysl, na který by věděli odpovědi snad dva či tři žáci. Přestože se ze všech sil snažili napovídat, většinou to skončilo stejně – nehodný a neznalý vyvolaný musel nastavit ruce a oním domlouvátkem dostal „domluvu“ přes ruce. Tyhle středověké metody skončily až poté, co někomu zlomil prst a to už se vzbouřili nejen jeho rodiče. A tenhle „kantor“ konečně odešel do důchodu.

Věro, bezva pojaté vzpomínání.

Věro, připomněla jste mi svými vzpomínkami Vaše školní léta. Také jsem měla oblíbené i neoblíbené učitele, asi jako všichni žáci. K těm oblíbeným patřila paní učitelka, která mě učila na prvním stupni snad čtyři roky. Byla jsem jediná ve třídě, která ji oslovovala "paní učitelko". Vzpomínám i na učitelku klavíru z hudební školy - byla mladá, veselá, pěkně se oblékala a hlavně byla výborná klavíristka. Neoblíbené učitele si nebudu připomínat - to už jsem nebyla žákyně a neoblíbený byl ředitel školy, kde jsem učila.

Je vidět, žes učitele vnímala lidsky a hezky, proto jsi o nich dokázala právě tak napsat.

Děkuji vám za hezké hodnocení. :-)

Věrko, už jsem to jednou napsala, Ty zkrátka umíš krasně psát o všem.

Věrko, hezky se Tvé vzpomínání čte.

To je tak pěkné!

Hezký a milý článek.