Renáta (64): Vnuk k nám už raději nejezdí, nepřijal naše pravidla výchovy

Než abych se snažila převychovávat když není odezva na straně rodičů, to bych se klidně s nezájmem vnoučka o babičku smířila. Taky bych si spíš oddechla.

No, obávám se, že mě čeká to samé. Vnouček zatím 3,5 roku, příznaky podobné. Dostane, co chce, jí jenom, co chce a nejí, co nechce. Takže jsem rád, že jsem si tento článek mohl přečíst dříve, než se takové problémy v naší rodině plně rozvinou.

Tak to bych asi nedala, než takové vnouče, tak radši žádné. Jeho rodiče to nemají v hlavě v pořádku. Jednou budou litovat.

Já naštěstí nemusím vůbec nic, ono 100% akceptování vede k tomu, že není spokojená ani jedna strana.

Z takové situace bych byla také smutná, sama jsem vnoučata usměrnila, když to bylo třeba. Vztekat se v obchodě bych je také nenechala a s dojídáním brambor bych taky souhlasila. Ale jinak se podřizuji rodičům, třeba jsem přestala nosit dětem sladkosti. Ovoce je vhodnější.

Jsem na začátku cesty, ale už teď je mi jasné, že pro dobré vztahy v rodině musím akceptovat 100% snachu, i kdyby se mi to moc nelíbilo. Mám jediného syna, chci aby byl spokojený a nepřidělávala jsem mu starosti. Navíc, jsem babička, nikoli matka.

Jak se babička rozhodne, že bude napravovat "špatnou" výchovu snachy, tak je to celé ještě špatnější ... Schválně nic nekoupit tříletému klukovi při společném nákupu, protože jeho máma (snacha) mu vždycky něco koupí ( já jsem přece ta, která ví přesně jak vychovávat děti a u nás to bude jinak! ) - to mi přijde hrozné... U babičky a dědy je to jinak jaksi "z logiky věci", jiná domácnost, jiné osoby, a to "jinak" by mělo přirozeně dětem přinést něco navíc, co třeba doma schází, třeba čas, a s ním klid a pohodu - babička vaří dobroty, má čas na povídání, s dědou je legrace a, zvlášť pro kluky, umí mnohý děda vymyslet plno činností ... No, a ono se leccos časem poddá a z "rozmazleného" a "divokého" kluka vyroste šikovný a fajn kluk ... Děti musí vnímat lásku a zájem - a to je jistě v dobrém ovlivní do dalšího života ... Souhlasím s paní Hoškovou, 11:23 - je to smutný článek ...

Babičky NEJSOU od toho, aby pár dní v roce napravovaly výchovu rodičů, to opravdu nelze. Děti by to naprosto odmítaly a pokazilo by se i to málo, co - snad alespoň trošičku - mezi nimi a prarodiči je. Když chtějí mít rodiče rozmazlence, dřepící na tabletech a odmítající normální stravu kromě KFC, tak to babičky musí přijmout. Nic jiného jim nezbývá. Ano, můžou jít příkladem, ale to se povede asi jen málokomu. Smutný osud. Ale i smutný osud je osud.

Zvláštní rodiče, opravdu.

Já bych napsala, že nejlepší na celé situaci bylo to, že si autorka s manželem oddechli.