Vzpomínky na plesání

Přiznávám, že se při psaní článků spoléhám na přednastavený korektor. Díky němu pak někdy "víří výři". Co se týká děvčat připadaly– i . Tak původní věta zněla: Chlapci a děvčata si připadali. Pak jsem část textu změnila. Děvčata chudinky změkly, aniž jsem si všimla. ? Když po sobě čtu text, mám někdy provozní slepotu. Nevidím co je napsané, ale co si myslím, že je napsané. Děkuji všem, kterým se mé texty líbí a prominou mi občas nějaké chybičky.

Já jsem prožila krásné taneční, mám na ně hezké vzpomínky a můj tanečník se stal později i mým manželem na dalších 30let.

Článek je moc hezký a čtivý. Já taneční vyloženě potrpěla. Nebyl to můj šálek čaje. Ale musela jsem, žádné výmluvy nepomohly.

Navíc, když jeden "pozorný" íčkař upozornil jednu autorku na chybné i/y, odpověděla mu omluvou, že vyrůstala na Slovensku a nevím, nepamatuji, že až po svatbě přišla do Čech.

A paní Jírová, Váš příspěvek, na můj příspěvek, který sem podle Vás nepatří, s tématem článku souvisí???

p

Paní Caklová, Československem už jsme byli, psali jsme česky, tak proč bychom si měli zvykat na jiný pravopis i kdybychom se opět stali Československem? Navíc to sem vůbec nepatří.

19.40..Jitko, tak to cítím i já. Paní Anno, diky za vzpomínku. Já jsem do tanečních nechodila, snad proto, že nebylo kde. Ale nelituji, vše jsem se naučila. Jen polku a valčík moc ráda nemám, zvláště když je sál přeplněný a nejde to rozjet.

:-) Vzpomenete si, až budeme znovu Československo, jak si budeme zvykat na jiný pravopis. :-)

Já to tedy také přežiji, ale jsem toho názoru, že nejsme ve škole a nepíšeme diktát. Vím jaký to je pocit, když napsání článku věnuji čas, řeknu si, že se mi povedl a pak mi někdo "dá stoličku" kvůli něčemu, co s tématem článku nesouvisí a ještě otravovat Redakci o opravu. Patřím k těm, kterým to na těchto stránkách nepřijde důležité.