Pravdivý příběh ze života (mladší dítko)

Zuzano, prohlédla jsem si na internetu některé stránky Vašeho syna. Jeho tvorba se mi líbí. Nemám důvod lichotit.

Hezky jste pokecali :-)

Ano, jízda v autě je pro děti čas pokecat si s matkou. Já to nemám ráda, sama nechávám telefon zvonit a nechápu , že se nesousťředí na jízdu. Ale jobovky z jejich života se dovídám až po vyřešení. Nechtějí mne vyděsit.. Mám mít klidné stáří. Takže jiné auto? No, bourali jsme trochu. Vyřešeno. Vlastně se nezlobím. Jen divím.

Za takovouto cenu je mi milejší sádrový trpaslík na zahradě.

Článek vnímám jako obyčejnou honbu za penězi. S porouchanými brzdami a je jedno zda na silnici v Horní Dolní, nebo na dálnici v Německu či jinde, je hazard se životem nejen svým, ale i druhých. Kam se poděla láska?

S dcerou z Prahy si voláme skoro denně, místní dcera volá jen když něco potřebuje. Ne, že by nechtěla, ale jezdí po celé republice, má neustále schůzky, tak říká, ať zavolám, mám dost času. Nechci ji zdržovat, volám, když potřebuji něco já.

Podívala jsem se na některé fotky ( Černobílé léto), ale pro takovýto druh malby " nemám oči ". Proto také, když něčemu nerozumim, nehodnotím.

Paní Zuzano, mně volá syn několikrát týdně, vždy mne to potěší. Já mu během dne volat " nesmím", rušila bych ho v práci a stejně by hovor byl uspěchaný, tak jako ten Váš. Váše články, když je nepřehlédnu si vždy ráda přečtu. Zdravim,

Hezký článek, který navíc působí jako absolutní pravda. Vždycky žasnu, kolik talentovaných spisovatelů a spisovatelek působí v této skupině. Děkuji za pohlazení duše.

...ten otazník je smajlík