Dopis Ludwigu van Beethovenovi

Velká gratulace, zasloužené vítězství!

Věrko, pozdě, ale přece. Už konečně mohu na opět íčku řádit. Mám rád tvé články, ať už jsou o čemkoli, mají obsah a hlavu a patu. Je v nich znát tvá dlouholetá praxe. Tento článek je originální svým námětem. Zpracování je ovšem skvělé!

Milá paní Věro, to je krásné vyznání! Na web i60 nechodím úplně pravidelně, především z nedostatku času. Váš příspěvek mě ale alespoň zpětně inspiroval k přemýšlení, komu bych byla napsala já. Adeptů jsem našla víc, spíš hodně. Po tvrdé selekci mi zůstali především spisovatelé: Karel Čapek a Richard Halliburton, o kterém jste nejspíš nikdy neslyšela. Byl to americký novinář, dobrodruh a cestovatel, žil v letech 1999 – 1939 (pravděpodobně zahynul při přeplavbě Atlantiku, ale teorie o jeho zmizení byly nejrůznější, i třeba únos marťanů). První jeho cestopis jsem četla někdy v 7. třídě ZDŠ a od té doby jsem měla jedinou touhu – cestovat. Nu, v 60. a dalších letech přání sice zbožné, ale ne moc reálné. A když už to „šlo“, byly malé děti a práce a své staré sny jsem tzv. pustila k vodě. Samozřejmě jsme cestovali i s rodinou a viděli jsme leccos, ale ve šlépějích R.H. jsem nešla. A dnes už bych ta vysněná místa ani vidět nechtěla, protože hromadný turismus atmosféru mnoha míst naprosto … minimálně odsunul do pozadí.

Věrko, úžasný příspěvek! Taky miluji Ódu na radost- byla to jedna z prvních písní, co jsem se naučila, když jsem po letech začala znovu zpívat ve sboru. ( A s tím Polámaným mravenečkem to je tedy gól! )

Věru, zajímavý dopis, to se ti povedlo.

Věro, děkuji za připomínku tohoto génia. Kdysi jsem četla jeho životopis od Antonína Zhoře Sám proti osudu a dodnes na knížku vzpomínám. Před několika lety mě dcera pozvala na Ódu na radost do Westminsterskeho opatství. To byla dvojitá radost.

Oh, děkuji ti Věrko, takhle krásně lidsky nám přiblížit hudebního génia.

Moc hezké!

Věro, to se Ti povedlo báječně.

Děkuji podruhé. :-)