Ze zápisníku starého muže: Nevěra a rozchod

Ztráty a nálezy. Kdo ví, jak to mezi dvěma dopadne?

Neodsuzuji nevěru. Je to jen důsledek toho, že doma není něco v pořádku. Žádná láska, porozumění, pomoc. Dobře. Jdu to hledat jinde. Utíkám, třeba zůstanu sama, ale ne tady, kde se cítím jako inventář. Tak jsem to udělala já, bouchla jsem dveřmi, abych měla konečně klid a mohla si ho užívat. Jinak to nešlo.

Ten článek na mě dělá dojem že ono to může být tak nebo onak, ale nikdo vlastně neví jak to ve skutečnosti je.

:-) Skřípnutí prstů v masovém mlýnku? :-)

To si musí každý vybojovat sám se sebou. Každá otázka má vždy dvě řešení. Najít to správné je těžké, ale neřešit problém včas, se nevyplácí. Čas utíká, a být pod neustálým tlakem zbytek života není dobré řešení. Vždy se dá začít nový život bez nerváků.

Ako vie niekto vopred čo bude z jeho manželstva? Je to všetko lotéria. Francúzi majú porekadlo že prvé manželstvo je ako mliečny zub. Na začiatku je všeto tak nančančané, emotívne napnuté... kto by si trúfol vtedy vyjadriť pochybnosť. Po čase sa začnú aktéri miesiť v bahne vzťahových rozporov ako popisuje autor článku. Človek nemôže nič vyriešiť myslením, iba konaním.

Muslí, že žádný vztah není bez problémů a chyb z obou stran. Přesto si myslím, že když lidé vydrží ve vztahu více jak 40let, je třeba dobře zvažovat, a to z obou stran, jak ten vztah udržovat a ne rozbíjet. Rozbíjí se snadno a rychle...a posléze už není co opět dávat dohromady. Brzy obě strany přijdou na to, že to byla chyba...pokud žena neutekla od násilníka a alkoholika , nebo muž od hysterky a žárlivé saně. Ve stáří přijdou zdravotní problémy - na jedné či druhé straně - a kdo jiný by měl pomoci snášet je , než dlouholetý partner a souputník životem. I když článek je blábol, podstata zamyšlení je jasná.

L.K. Dle mého názoru, článek není podivný konstrukt, je psaný retrospektivně.

Nevím, proč mě po znovu přečtení článku, přišel na mysl tento vtip: Povídá kamarádka kamarádce: "Tak nevím, jestli si mám koupit psa, nebo se vdát." a kamarádka na to: "To záleží na tom, jestli si chceš nechat pos... koberec, nebo celý život."

Podivný konstrukt. „Starý(!) muž potkal známou…“ – tedy mu bylo dejme tomu 60+ a tomu odpovídá i úvodní fotografie. „… láska novomanželů ochladla …“ – kdo by to řekl po třiceti (čtyřiceti?) letech společného života. „Potom válka o děti…“ – proboha to je měli v padesáti? Nebo žena snad ještě to poslední kojí? Atd. atd. Když to nejde, tak to nejde. Zažil jsem to, když člověk raději zůstává do večera v práci, protože ví, co ho čeká doma. Rozvod byl dobře připravený, na advokátovi se fakt nevyplatí šetřit, jednání u soudu trvalo dvacet minut s tím, že jsme se oba na místě vzdali možnosti odvolání, takže rozsudek okamžitě nabyl právní moci. Nevyplatí se ani šetřit na odstupném pro bývalou manželku. Soudy by byly mnohem dražší. Už dvacet let si můžu dělat, co se mi zachce, jíst na co mám chuť, doma chodit v tom, co je mi pohodlné, dívat se v TV na to, co mě baví, jít do lesa nebo courat ulicemi, odpoledne si zdřímnout a neposlouchat pitomé řeči . . . . žárovku si vyměním až zítra. Možná.