Restaurace U Pinkasů v roce 1963. FOTO: Jovan Dezort, ČTK

Dopis tatínkovi do nebe aneb není pivař jako pivař

20. 1. 2025

„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně k večeru na maminku. „Proč s Janičkou? Je nejmladší a je to holka, vem si Pavla, to je kluk,“ namítala maminka. „Ne, jdu s Janičkou,“ odpověděl jsi významně.

rodina vzpomínky Zimní soutěž 2025

Autor: Ami Zahradníčková

Hodnocení:

(5.1 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 26.1.2025 20:05

Hezké, milé povídání o tatínkovi a pivu. Tak jste to krásně popsala, až jsem dostala chuť na jedno orosené.

Hana Polednová 25.1.2025 12:04

Moc hezká vzpomínka na tatínka. Podobně vzpomínám na dědečka, chodila jsem mu také pro pivo.

Blanka Lazarová 21.1.2025 08:56

Krásná vzpomínka. Vrátila jste mě do dětství, kdy jsem jako malá také chodila se džbánkem tatínkovi pro pivo. Ale se skleněným a malovaným, na 3 piva. Mám ho dodnes, jen ty malované sklenice nepřežily. Škoda.

Zdenka Jírová 21.1.2025 00:24

Také jsem chodila tatínkovi de džbánkem pro pivo. Tatínek byl řidič z povolání, tak celý den nepil nic s alkoholem a pivo pil až k večeři. Byla jsem holka tak asi id 9 let jsem pro to pivo chodila. V naší ulici a sousední bylo několik hospod, ale já měla určeno, kam mám jít. Přiznám, že jsem trochu upíjela. Dodnes si ráda dám skleničku piva po dobrém obědě, ale jinak pivo nepiji.

Eva Mužíková 20.1.2025 19:33

Zajímavý člànek. Také jsme doma měli Vámi zmiňovaný dřevěný džbánek s pokličkou, na povrchu byl takový pruhovaný a překvapivě lehký. Děkuji tak za návrat i do mého dětství.

Rostislav Mraček 20.1.2025 19:27

Moc hezké! Těším se na další ...

Dana Puchalská 20.1.2025 19:15

Moc krásně zpracovaná vzpomínka na tatínka . Děkuju.

Vladislava Dejmková 20.1.2025 16:54

Krásné vzpomínky okoŕeněné množstvím bystrých postřehů. Moc hrzky se to četlo.

Michaela Přibová 20.1.2025 15:34

Váš článek se mi moc líbil. Je hezky napsaný nejen o lásce k pivu. A bez sentimentality. Děkuji za hezké počteníčko.

Ingrid Hřebíčková 20.1.2025 15:11

Zábavný a citově založený článek. Moc se mi takové články líbí.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Můj táta by oslavil devadesátku

Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale narozeniny neslaví, leda tam nahoře. Narodil se 8. 2. 1935 jako čtvrté dítě z celkem šesti, jak to tehdy bylo běžné.

Renata Pospiechová

Vzpomínka na moji babičku

Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo stojí před tabulí s křídou v ruce a učí nás násobilku nebo gramatiku. Můj největší učitel však nikdy ve škole neučil. Byla jím moje babička – nejhodnější, nejlaskavější a nejmilovanější bytost, která mi dala do života víc než kdokoliv jiný.

Iva Rudá