Může stáří přinést štěstí? Ano, ale rozhodně ne všem

M.R. :-) :-) Mně se úvodní fotka také líbí, neboť si tak často připadám. Byla to fuška, ale sám život mě naučil, brát ho s lehkostí i bez přátel a spousty zájmů :-) :-)

Žiju naplno, mám spoustu zájmů, přátel, velikou rodinu a pořád se na něco těším. Realisticky přijímám co s tímto věkem souvisí. Není to nejlepší část mého života již kvůli odchodu milovaných bytostí a opotřebované tělesné schránce, ale navzdory všemu prožívám okamžiky štěstí.

Líbí se mi úvodní fotka, tak neberme život tak vážně, starostí už bylo dost. Souhlasím s paní Věrou, nikoliv s panem Jiřím.

Ano, stáří může přinést štěstí. A jak už píše níže Hana Ř. 14.1.2025 16:06. Je to současně i spokojenost. Já mám štěstí, že jsem v důchodu potkala neuvěřitelnou partu skvělých turistů, zároveň i partu skvělých íčkařů a spolužáků ve škole. To jsem si mohla opravdu dovolit až v důchodu. Jít kdykoliv a kamkoliv, těšit se na výlety, setkání, dovolené s milými lidmi, to je pro mě štěstí a spokojenost v mém stáří. Samozřejmě na prvním místě je rodina. Ale nemít kolem sebe zároveň i tyhle lidičky, asi by to stáří nebylo tak veselé a ty svoje nemoci a neduhy by mě více trápily a sužovaly.

Štěstím je už jen to, že jsem se dožila důchodu. A myslím že jej plně prožívám, mám své koníčky, nic už nemusím, dělám jen to na co stačím, co mě baví a užívám si svých 6ti vnoučat. Do práce se chodilo v každém počasí, nyní už se počasí můžu přizpůsobit. Myslím si, že ted teprve žiji tzv. naplno. Nikdy jsem na kursy nějaké ho tvoření nechodila, ted se jim nebráním a ráda se něčemu přiučím. A pak v těch kursech si člověk také pokecá a probere co se dá a třeba u toho i kávu vypije.

Záleží na povaze, zdraví a jiných velkých maličkostech.

Mám stejný názor jako paní Hana, štěstí jsou jen prchavé okamžiky, kdy se vyplavuje do těla dopamin, a to nejde pořád, to by naše srdce ani nevydrželo. Naopak spokojeni můžeme být i ve stáří, kdy už víme co od života čekat, co nám přináší radost a jaké cíle ještě chceme splnit.

Štěstí je schopnost si uvědomit, že dostávám od života víc než si zasloužím.

16:06 Se zpětnou platností pro mě je štěstím, že jsem nemohla v mládí studovat i když tehdy a ještě do nedávna, jsem to vnímala jako křivdu. Je pro mě štěstím, že jsem se naučila žít v přítomnosti s tím co mám a je při tom jedno zda prší, nebo svítí sluníčko. Pro mě je lepší mít štěstí v nerozumu, než v rozumu štěstí nemít. :-) :-)

Já mám pocit, že se často slovo štěstí zneužívá (nebo špatně chápe) - je opravdu plno článků na téma štěstí, no a kdo jim uvěří může pak být zklamán a jeho neustálým hledáním si neuvědomuje to pěkné co má ... Podle mne štěstí jsou vzácné okamžiky života a očekávat jen jen štěstí je nerozum. Vytratilo se slovo spokojenost - obyčejný život s drobnými radostmi, ale i starostmi, které se daří řešit ... No, a taková spokojenost jistě může být v každém věku, tedy i ve stáří - pokud umím ocenit co mám, co můžu - prostě a jednoduše těšit se z toho, že je vše v pořádku - a že svítí sluníčko a půjdu ven - nesvítí? padají ševci? nevadí, budu si číst a půjdu zítra :-)