Sonyboj, Setapouch, Veďsaóny…

Příjemně hezký, taky jsem svého času obohatil češtinu novými tvary...krvadlo a zdršile :-)

Ještě jsem zapomněla na jeden verš - Na trávníku pod kaštanem, leží naša Kača s Janem

Báječné, dobře jsem se pobavil a zavzpomínal. Například na semestru mineralogie přednášel RNDr. Žák, tedy doktor Žák, studenty v mluvě přezdívaný Držák. Běda však tomu, kdo se prořekl - ten zkoušku neudělal. Jinak za mlada jsem bydlel na Starém Městě, kde byl jakoby správcem člověk s intelektem... no posuďte sami: např. míst erupce na slunci vykládal o interrupci na slunci, takže dostal přezdívku Interrupčák. Když jsem bydlel v penzionu pro svobodné pány, měl tam jeden přezdívku Volské Voko - ale už si nepamatuji, proč. No a já když si chci ryvhle a silně ulevit, tak používám "svině". V současnosti dost čast a jeto nádherně očistné...

Otec byl srandista pod pantoflem. Matka byla velmi přísná a chladná. Naučil mě moji první básničku. Slunce svítí jako prase, kocour sedí na terase. Na ulici s... pes, krásná je ta naše ves.

Super, pobavila jsem se. I mně se v hlavě rozsvítilo u některých výrazů po mnoha letech.....

Super, směju se a je mi krásně.. Ano, každá rodina má svého originálního člena. Děkuju. :-) :-)

Hezké! Já měla v dětství problém u písničky Černá vlnka na bílém beránku. Šlo o pasáž "čierno okíbača" ovečky zatáčá... či jak to je. Prostě kdo je ten "okíbača" :-).

Zábavné, zajímavé! Můj otec byl podobný originál. Ale na to by byl třeba článek.

Až do čtyřiceti jsem nikdy při zpěvu koled o Vánocích netušila, co to je "jalalid", pak jsem z ničeho nic prozřela :-)

Váš milý článek mi připomněl, jak naše dcery chtěly vždycky pustit písničku "cifrasa". Bylo tam: Cifra,za kterou bys žil :) A ještě, jak jsme si na základce zapisovali písničky. V Zelených pláních mám: čpí tam podkoní Tak. :)