Potkala jsem pár andělů, co neměli křídla, ale měli srdce

Zřejmě paní Mužíková měla ten správný dělnicko rolnický původ, ale s rodiči věřícími jako v mém případě se žádné zázraky nekonaly.

Taková učitelka byla tenkrát vzácnost.

Pročítám si vaše řádky a při srovnání vašich a svých zkušeností z uváděné doby si připadám jako bílá vrána. Jediné omezení které jsem poznala bylo, že jedna z dcer rodičů pracujících v zemědělství musela v zemědělství zůstat Starší sestra šla na zdrávku, na mně, abych nemusela manuálně pracovat zbyla SZTŠ. Jelikož to byl obor který mne zajímal, byla jsem spokojená. Po čtyřech letech jsem dostala od vedení školy doporučeni ke studiu na vysoké škole veterinární. Vzhledem k velké vzdálenosti školy od domova ( Brno) jsem nabídky nevyužila. Později jsem si ještě doplnila vzdělàní pedagogické, ale to již byla léta sedmdesátá. Takže všech strastí, které mnohým z vás tato doba přinesla jsem já asi byla chráněna svým strážným andělem a vzpomínám jen na to dobré

Jsou mezi námi, v lidské vnější podobě nebo v myšlenkách, radí nám i pomáhají. Také jsem měla takovýto start do dospělého života a díky tomu jsem šla cestou, které jsem nikdy nelitovala.

Poznala jsem na "vlastní kůži",co to obnáší odmítnout vstup do KSČ. Přežila jsem to, a jsem na sebe docela pyšná...

20:03 :-) Při čtení mezi řádky, naprosto dokonalé :-) Ale nic proti, každý jsme nějaký.

Víc než hezký článek. Děkuju.

:-) Malovat pozadí se zkrátka musí umět... :-)

Taky mě kvůli politickému škraloupu otce nevzali na střední školu v okresním městě , kde jsem udělala zkoušky, ale na odvolání mi laskavě bylo umožněno studovat na škole stejného typu v menším sousedním městě. Ani nevědí, soudruzi, jak moc mi prospěli. Fajn spolužáci, bezva profesoři. To nebyl trest, to byla výsada a výhra, mít prima středoškolské roky...

Moc hezky napsané. I já jsem potkala takové anděly, v roce 1971 mi předurčili můj budoucí život. Byli stateční, jednalo se o pár pánů profesorů SEŠ ve Slaném. Doufám, že za svou odvahu mají tam nahoře ta nejlepší místa.