Potkala jsem pár andělů, co neměli křídla, ale měli srdce

Zuzko, moc hezký příběh se šťastným koncem. Ano, tak to bylo, my jsme jako rodiče také byli "nespolehliví". Syn vycházel základku a hlásil se s vyznamenáním na obor kuchař-čísník. Nedostal se a přiznám se, že jsem musela využít známosti na odvolání. Ve třídě byl premiant, plno dětí propadalo, ale nepropadlo a šlo se dál. Jsem šťastná, že jsem mu pomohla, toto povolání si vybral už v 6. třídě a vydrželo mu to. Kuchařinu dělá dodnes a miluje vaření v práci i doma.

To je opravdu milý příběh z té temné doby. Moc doufám, že se už nikdy nevrátí. A ano, byla nás tehdy chemiků veliká spousta :)

:-) :-)Jste milá paní Škopánová, docela mi vaše vyjádření jde dohromady s jinými vašimi vyjádřeními, napříč tímto portálem. :-) :-)

Pro paní Caklovou možná i to čtení, psaní a počítání bylo zbytečné, co s tím když i bez toho se dá žít a umřít stejně musíme všichni vzdělaní i nevzdělaní.

Pane Čepelko ani se nedivím, ale mohu Vás ujistit, stačí mi, že jsem se naučila číst ,psát, dokonce i počítat, mám přiměřený majetek, využívám internet a mám řadu možností, kterými si umím obohatit život.

Hezky napsaný příběh z dob, které jsme prožívali i s limitami nastavenými tehdejším režimem a každý se musel s realitou poprat dle svého přesvědčení, schopností a daných možností. Na článku oceňuji tematickou jednoznačnost bez zbytečných odklonů do širších politických úvah o tehdejším režimu. Líbí se mi i název článku.

Zuzano 10:27, mě to mrzelo v mých začátcích na tomto portálu, když se tady kdekdo pyšnil titulem, nebo alespoň maturitou. Cítila jsem se být nulou, jen proto, že jsem neznala svoje hodnoty, potažmo neviděla svýma očima vše, co jsem v životě zvládla. K čemu by mi dnes byl v šuplíku diplom, kdybych si neuměla poradit s životem jako takovým. Než abych byla sociologem, nebo jiným .....................ologem, to si raději užívám důchodový věk se vším, co jsem pro něj vytvořila. To pokládám za velké štěstí. Na rozdíl od svého o rok staršího bratra, který se celý život vzdělával, se čtyřmi tituly do sedmdesáti let pracoval a před třemi lety zemřel.

A Aleno a Vladislavo, úplně vám rozumím. Jitce 09:56 naopak vůbec ne. Člověk může žít v chudobě, pod kamenem, bez internetu, bez vzdělání apod. a být přitom spokojený. Ale mít přiměřený majetek, využívat internet, mít vzdělání - to vše otevířá doširoka další a další možnosti a obohacuje život. To přece víme.

I já jsem měla problém při přijetí na vysokou školu. Bylo mi dovoleno studovat pouze obor matematicko-ekonomické výpočty, kam nikdo nechtěl. Bylo nás tam takových dokonce vic. Ale i toto rozhodnutí tehdejšich mocných nasměrovalo můj život takovým způsobem, že toho nelituji.

Krásný příběh, Zuzano. Mně to připomnělo začátek normalizace. Studoval jsem na filozofické fakultě UK, umíte si představit, že jsme tam byli skoro všichni proti okupaci a proti novému režimu. Volali nás individuálně do místnosti, kde jsme měli podepsat, že souhlasíme s dočasným pobytem sovětských vojska. Já si to přečetl a jako mnozí další jsem položil tužku a odešel. Byl jsem mladý a hrdý. Postupně mi došlo, že mě vyloučí ze školy a kdo ví jaká další omezení a zákazy schytám. Ale čas plynul a v dalším studiu mi nikdo nebránil. Teprve o mnoho let později jsem se dozvěděl, že někdo z učitelů mě tam dodatečně podepsal. A já mu dodnes blahořečím, protože mi ten zfalšovaný podpis zachránil velmi zajímavý pozdější život. Ale nevím a už se určitě nedozvím, kdo to udělal.