Babička je sama, koupíme jí psa. Živé dárky nejsou dobrý nápad

Ještě jedna zkušenost: mám kamarádku, která má syna a tři dospělá vnoučata. Byla by ráda, kdyby ji vnoučata navštěvovala - ale není to jednoduché, jeden vnuk je v zahraničí, druhý

Už dávno zastávám názor, že kamarádit s lidmi je daleko náročnější, než si pořídit psa. A pořídit si ho místo dětí je projev sobectví, ne ušlechtilosti. Pes si nechá všechno líbit, aby neumřel hlady, s lidmi je to složitější a každé těhotenství a péče o dítě je smysluplná oběť. Tohle si kolegyně paní Kopecké neuvědomily. Nebo nechtěly uvědomit. Manžel několikrát přinesl domů ubohé štěňátko, které chtěli utratit - ale péče o ubohé štěňátko zbyla brzy na mně. Teď muž už žádného psa nechce, mně taky nechybí, v mém okolí je dost lidí, kteří jsou vděční za přátelské popovídání.

A co je na tom špatného nechtít psa stejně jako když nechci třeba cestovat či se učit francouzsky?

Svého času jsem byla jediná, kdo v práci neměl psa. Byla to nelehká pozice. Se dvěma dětmi a nevelkým bytem jsem skutečně neměla pocit, že bych nějak toužila po tom, starat se o čtyřnohého přítele. Muž celý život dojížděl, byl 12 hodin z domova, ten ani děti nevyzvedl natož aby nakoupil, každá ušetřená koruna šla do chalupy či auta, zkrátka měla jsem co dělat. Nepřipadám si pro to špatná. Ledacos navíc jsem třeba udělala pro některé vzdálené příbuzné, když jsem nemusela, takže jsem to odvedla zase jinak. Myslím, že špatný je ten, kdo zvíře týrá, nebo se ho nějakým ošklivým způsobem zbaví. Ne ten, kdo usoudí, že si je nepořídí, protože na to nemá ani podmínky, ani zbytečné finance. Jednou jsem absolvovala opravdu nepříjemný rozhovor, z něhož jsem vyšla jako dost sobecký tvor. Bylo mi vyčteno, že ne totiž psa mít nemůžu, ale že ho přímo nechci. A že jsem tudíž horší než každý z těch, kdo psa doma mají. Připustila jsem, že skutečně psa nechci a upozornila na to, že mám právo žít tak, jak chci já a nenechat si vnutit způsob života jiných. Bylo mi to nepříjemné z toho důvodu, že protistrana v diskusi mnou nevyvolané měla zcela jiné podmínky. Nadstandardní příjem muže, jeho služební vůz, dům po rodičích a absenci dětí ve svém životě. Pes byl pořízen nikoli kvůli jemu samotnému , aby měl domov, ale pro to, aby se paní domu měla čím zabývat a necítila se sama. Muž měl své koníčky, odpovídající jeho společenskému postavení, které ji neoslovovaly. Člověk snadno sklouzne k tomu, aby hodnotil druhé. Každý máme jiné podmínky. Já vychovala dvě děti, které pracují a mít psa pro svou zábavu jsem mít opravdu nikdy nechtěla. A ledacos jsem v té práci udělala navíc, protože jsem nikdy neřekla, musím domů, čeká mě pes. Člověk má žít tak, jak vyhovuje jemu. A mě můj život bavil, když se ohlédnu, co jsem dělala, to mě bavilo a nechala jsem za sebou kus práce. Přijde mi to smysluplnější, než odchovat a pochovat tři psy. Nakonec většina majitelů svého psa přežije a smutní po něm. A okolní lidé v práci musejí brát ohledy, protože to spolupracovníka zaskočilo nepřipraveného. Jenomže žádný nechce slyšet fakt, že s něčím takovým se při průměrném věku dožití hafana prostě musí počítat. Jestli někdo psa mít chce, ať ho má. Ale je to jeho svobodná vůle. Nelze to nikomu nutit, vyčítat a opravdu není moudré někoho postavit před hotovou věc. Letos to překvápko jistě čeká pod stromečkem na řadu lidí a chudák zvíře, které si dárce a obdarovaný budou předávat mezi sebou jako horký brambor. Článek přesně vystihuje problematiku nevyžádaného daru. Stejně jako reakce paní Mužíkové. Nemůžu jinak, než souhlasit.

K tomuto čĺánku mohu napsat jediné - souhlasim. Samozřejmě se nejedná jen o nevhodný dárek k Vánocúm, obdarovaný by měl mit možnost rozhodnout se sám kdykoliv, jestli psa, či jiného živého tvora chce. Já sama, ač mám s chovem zvířat celoživotni zkušenosti, pořídit si psa ve vyšším věku považuji za nezodoovědné. A to i když jsem ve velmi dobré fyzické i psychické kondici. Štěně, to je starost nejméně na deset let. A pořídit si staršího psa třeba z útulku, ve snaze zajistit mu jestě několik let spokojeného života, často končí navrácením do útulku zpět. Protože takový pes má za svůj život vytvořeno spoustu silných, mnohdy špatných návykú, se kterými si nový, obzvlášť nezkušený majitel neví rady. Pes není věc, se kterou je možno manipulovat podle toho, jak to člověku vyhovuje, či nevyhovuje. Pes je živý tvor, který má pravo mit zajistěn důstojný život do samého konce.