Po tmě, aneb co všechno člověka napadne, když vypadne proud

Díky moc za zajímavé vzpomínkové vyprávění ♥

No, pokud bych o něco nezakopla, taky bych prošla :-)) :-)) .

Taky nemám ráda tmu.

Příjemné čtení. Líbí se mi styl psaní tzv. "na jedno nadechnutí".

Moc hezké vzpomínání, mám to ráda. právě dnes se mi ozvala moje moje o mnoho let mladší kolegyně z práce. Povídaly jsme si asi hodinu, vyměnily jsme si čísla do mobilu a hned si poslaly několik fotek našich dětí - dnes už dospělých s vlastními rodinami. Vždy je na co vzpomínat.

Nudle s ořechy dělávala moje tchýně, kdo má rád sladké, je to fakt dobrota. Já jsem to od ní okoukala. Tchýně pocházela z jižního Slovenska a v mládí měli její rodice velký ovocný sad a v něm i několik ořešáků. Letošní rok byl na ořechy skoupý, tak jsem je ještě nedělala.

Znala jsem z vojenského archivu mezi návštěvníky manželský pár z norského Bergenu, pán byl doma v dost vysokém postavení, ale většinu roku trávili v hlubokých lesích v chatě, kde neměli žádné spotřebiče, protože tam nebyla zavedena elektřina. Byli tam šťastni a do velkoměsta je nic netáhlo.....Na druhou stranu jsem si vybavila, jak někdy v 80. letech došlo v New Yorku ke komplexnímu výpadku proudu a lidé se jako šílení vrhali z oken, protože vůbec neměli zkušenost s tmou.

Hezké vzpomínání na paní Čapkovou a její moudrost. Jinak pranostika o Lucii, která noci upije a dne nepřidá, nemá s "jakousi tmavošedou tmou" nic společného, byly pouhé dvě noci před Měsícem v Úplňku. Kde jsou ty časy, kdy v tomto období při Úplňku, zmrzlý jiskřící sníh křupal pod nohama. To bylo to pravé kouzlo blížících-se Vánoc ♥♥♥

Já bych ji k nám nemohla ani pustit, aby zděšením nezapomněla, kdy upít a kdy nepřidat. Práce mi moc nejde, ale číst pořád ještě mohu. A četlo se mi moc dobře. Jste dobrá vypravěčka.

Když náhodou někdy vypadla elektřina a moje žena byla poblíž, měli jsme o zábavu postaráno.