Jsem starý a nic jsem nedokázal. Co je mužská bilanční sebevražda?

Paní Miroslavo, Váš příspěvek se mi velmi líbí, neboť je mému bytí blízký. Rozdíl je pouze v tom, že mně je 75+, jsem ve fázi poznání, že mé názory ve škole, v práci, u "přátel", neměly nikdy váhu, nebyly považovány za ok, ani inteligentní a ani dnes nikoho nezajímají. Proč by také měly, zkušenost je nepřenosná a "O svá kamna se musí spálit každý sám." Někdo na to přijde dříve, někdo později, někdo vůbec a vše se děje, jak se dít má.

Většina bilancování je těžká a to nejen pro muže, co my ženy??? Rodíme, pečujeme, pracujeme, staráme se, trpíme, jsme podváděné, diskriminované, máme problémy s hormony atd., které nikoho nezajímají... Je to asi na obou stranách. Pocit zmaru, zbytečnosti, přechod u mužů i žen apod. Ale člověk, který chce (jako kdysi já a mnoho dalších) spáchat fyzicky sebevraždu, to udělá a mlčí o tom... Kdo o tom až moc mluví, je většinou typ (měla jsem doma), který psychicky vydírá a má se moc rád na to, aby si ublížil, zato lidem okolo. to ano... Je mi 60+, jsem ve fázi, kdy mé názory, kdysi považované ve škole, v práci, u přátel, měly váhu a byly považovány za ok a inteligentní, dnes nezajímají. Ani písemně na mobil a už vůbec ne osobně, často ani nedokončím myšlenku či větu, když se zapojím do diskuze a to i ve vlastní rodině... Připadáte si jako "blb" a naprostý neandrtálec a nenaděláte nic. Na hádky nemám nervy, na omlouvání a vysvětlování sílu. PROČ taky? Nemám za co se omlouvat, co vysvětlovat, zdůvodňovat, jdeme každý svou nějakou cestou, s nějakým plánem, nebo tzv. na blint, a NIKDO nemá právo Vás hodnotit a soudit Vás... Naše vnitřní emoce a pocity? Ano, problém, ale věřte, dá se z toho vyjít i bez antidepresiv či návštěvy psychiatra: prostě se vybrečím nebo vypíšu na papír... Mám li po ruce někoho v mém věku, probereme a zahodíme stejné problémy... Je to fajn, osvobozující, víte, je nás hodně, nejste v tom sami!!! Věřte.

Myslím si,že muži častěji spáchají sebevraždu,protože nejsou ochotni už snášet nějakou bolest plynoucí z nemocí, protože už nemají perspektivu nějaké změny k lepšímu a tak to vzdají.Ženy mají víc záchytných bodů, mají děti,vnoučata,domácnost, kamarádky,zvířata. Muž zasažen utrpením,nevidí už nic dobrého na dalším živoření, tak to skoncuje,aby měl konečně klid. Je v tom i kus sobectví, na případných pozůstalých mu nesejde, myslí si,že to zvládnou i bez něho.

Ano muži jsou ti největší chudáci, kterým nikdo nerozumí a nikdo se před nimi neklaní. Ženy své stáří zřejmě mají pohodové nic je nebolí a s ničím se netrápí. Stáří je ale výsledkem celého předchozího života ať se jedná o muže či ženy. Kdo byl morous celý život ve stáří jiný nebude, ten kdo celý život komandoval jiné ve stáří může trpět, že komandovat není koho. A kdo se celý život staral o dobré vztahy s rodinou či přáteli bude z toho profitovat i ve stáří.

.......nekonečný, ale to si člověk nesmí lásku plést s naivní zamilovaností mládí :-)

Ano Soňo, každý/á jsme nějací...., proto ke mně ztráty z dětství a mládí dnes přicházejí v podobě opravdových darů. Život v lásce je nekonečný ♥♥♥

Určitě není snadné, být stárnoucím mužem a ještě být k tomu nemocný. To nedodá nikomu. Každý,á, jsme nějací se svými nedostatky i klady. Řekla bych přirovnání, dříve nálezy, nyní spíše ztráty. Takový je život, krásný i konečný.

Myslím si, že v tomto případě je paní autorce šuma fuk, jestli s ní někdo polemizuje :-). A jen tak mimochodem, každý jsme měli nějaké dětství, někdo lepší, někdo horší. Mě moje nesnadné dětství postupem času a uvědoměním si souvislostí, nesmírně posílilo, tudíž už nemám potřebu se obhajovat, ani se povyšovat. Jsou ale tací, kteří se z toho "bahna" vyhrabávají do dnes, pouze si toho nejsou vědomi.

:-) :-) Duchovní čarostřelci se ve změti pohlaví snaží potrefit špatně vyšlechtěné samce... a s korunovaným navrch-... :-) :-)

Myslím si, že takoví muži jsou a je třeba o tom psát a ne polemizovat s autorem. Otázka je ale ta, že když člověk chce něčeho dosáhnout, musí vyvinout úsilí. Já se musel jako dítě vyhrabat z bahna a jsem se svým životem spokojen, i když to tady někomu občas vadí. Prý jsem egoista. Může egoista pomáhat lidem, Těžko. Všichni, co tady píší, tak to má cenu. Protože na rozdíl od těch druhých mají nápad, něco tvoří a ne jenom kritizují. Nemusím s tím souhlasit, ale každý má právo si psát, co chce. Nemusíte to přece číst. Jindra