Český vítr nad Bosnou
Sokolové ve městě Zenica, počátek 20. století. FOTO: Poskytnuto z archivu M. Nekoly

Český vítr nad Bosnou

13. 12. 2024

V rámci našeho seriálu jsme kupodivu ještě nikdy neudělali zastávku na Balkáně. V posledním článku tohoto roku je ideální možnost zjednat nápravu.

Určitě jste slyšeli o Češích v chorvatském městě Daruvar, kteří mají své spolky, noviny, rozhlas, dvě základní školy, a dokonce vlastního poslance v záhřebském parlamentu. Podobně v rumunském Banátu naši historici a dokumentaristé detailně zmapovali několik ryze českých osad, jejichž vznik se datuje už od 20. let 19. století. Mnohem méně je toho však známo o krajanech v Bosně a Hercegovině. Pojďme tedy dnes naskočit na vlak pádící skrz nádhernou divokou přírodu do země obývané odvážnými horaly a obtěžkané komplikovanými dějinami, plnými výbušného střetávání křesťanství, pravoslaví a islámu.

Česká menšina se v Bosně poprvé ocitla po roce 1878, a to jednak emigrací přímo z českých zemí, jednak příchodem z Volyně. V srpnu toho roku totiž Rakousko-Uhersko dokončilo okupaci této odbojné oblasti, což s sebou přineslo množství pracovních příležitostí. Příslušníci mnoha ostatních národů habsburské monarchie sem zamířili, nejprve do měst, posléze na venkov, a Češi patřili v tomto ohledu k nejaktivnějším. Fárali v uhelných dolech poblíž Banka Luky, do měst přinášeli četné výdobytky moderní civilizace, zaujímali klíčové pozice ve státní správě, školství, působili jako lékaři, hudebníci, vojáci, a především jako prosperující obchodníci, živnostníci a řemeslníci.

Roku 1890 začala kolonizační akce k získání nových osadníků. Akce měla ohlas až na Volyní, odkud se začali stěhovat Češi do okresů Prnjavor a Derventa, kde se usadili v obcích Nová Ves, Mačino Brdo, Matica a Detlački Lug. Hojně docházelo ke smíšeným manželstvím, zejména však s chorvatskými katolíky. Rozpad monarchie opět vedl k proměnám etnického složení Bosny a Hercegoviny a podle sčítání obyvatel v roce 1921 se k českému původu hlásilo téměř 6 000 lidí. Venkovské obyvatelstvo o návratu do staré vlasti vesměs neuvažovalo a rovněž krajané ve městech rozvíjeli všemožné kulturní a společenské aktivity. Pořádaly se koncerty, výstavy, divadelní vystoupení, pěvecké a recitační večery, taneční zábavy, dětské besídky a oslavy Nového roku a v neposlední řadě i oslavy narozenin prezidenta Masaryka. Krajané zakládali dechovkové a pěvecké soubory, knihovny s čítárnami a další podniky. Nelze opomenout ani spolkový život. Pobočky českého spolku Beseda se ustavily celkem na jedenácti místech. Už od roku 1902 například v Sarajevu obývaném 1 500 Čechy existoval Sokol, který se vyvinul z původního klubu velocipedistů.

 

sarajevská radnice nese rukopis českých architektů.JPG
Sarajevská radnice nese rukopis českých architektů. FOTO: Poskytnuto z archivu M. Nekoly

 

Je namístě, abychom zmínili několik významných jmen. V první řadě to jsou čeští architekti, kteří vetkli charakter mnoha budovám a veřejným prostranstvím. Na podobě nejkrásnější stavby Sarajeva, radnice na břehu řeky Miljacky, postavené v tzv. pseudomaurském stylu na přelomu 19. a 20. století, se podepsali Karel Pařík (1857-1942) a Alexandr Vítek (1852-1894). Druhý jmenovaný ale skončil tragicky. Prý kvůli nespokojenosti se finální podobou stavby si v roce 1894 vzal život. Ještě předtím však zachránil jinou ikonickou památku města. Historická dřevěná fontána Sebilj s mramorovým schodovitým podstavcem z roku 1753 o století později shořela, Vítek ji dokázal vdechnout druhý život a rekonstruovat dle vzoru istanbulských fontán. Dodnes se před ní fotí davy turistů. Budovu banky Slavia měl na svědomí otec moderní české architektury Jan Kotěra (1871-1923). Josef Pospíšil (1868-1918) projektoval klasicistní hudební pavilon a zanechal otisk v urbanistickém plánu celého Sarajeva. Gymnázium v Mostaru bylo pro změnu dílem Františka Blažka (1863-1944). Rovněž prestižním úkolem připravit bosenský pavilon na světovou výstavu v Paříži v roce 1900 byl pověřen Čech, Karel Pánek (1860 -?). Za rekordmana však můžeme považovat Paříka (používal spíše posrbštěnou verzi jména: Karol Paržik), který se podepsal pod podobu katedrály, muzea, vězení, soukromých rezidencí honorace nebo islámské soudní školy.

Z ostatních oborů se sluší připomenout dirigenta a hudebního skladatele Jaroslava Plecitého (1901-1961), který předtím působil na mnoha místech Jugoslávie. Ve slovinském Mariboru třeba stál za vznikem operní scény. Od roku 1931 byl ale spjat s Banja Lukou, kde dirigoval divadelní orchestr, vyučoval na hudební škole a sbíral lidové písně z okolí. Jedna z ulic v centru města nese jeho jméno. Fotograf František Topič (1857-1938) byl prvním správcem bosenského národního muzea. Kameraman, režisér a scénárista Jan Beran (1927-1993) se proslavil v televizní a filmové tvorbě. Zakládal sarajevské televizní studio, natočil tři stovky dokumentárních pořadů a byl autorem desítek rozhlasových her. Básník a novinář Jaroslav Koleška (1923-1990) se zasloužil o překlady děl českých autorů a jejich uvedení na bosenský knižní trh.

Je známo, že jedny z nejtemnějších chvil pro celý Balkánský poloostrov nastaly s propuknutím druhé světové války. Po okupaci Jugoslávie v roce 1941 sdíleli bosenští Češi osudy svých chorvatských soukmenovců, neboť Bosna a Hercegovina byla připojena k tzv. Nezávislému státu Chorvatsko. Činnost spolků byla zastavena, někteří krajané skončili v žalářích a koncentračních táborech, jiní se připojili k partyzánské brigádě Jana Žižky, kterou ustavili Češi ze Slavonie. Jedna z ryze českých obcí, Nová Ves na břehu řeky Sávy, 22. srpna 1944 zažila krvavé řádění srbských četniků, kteří ve stodole upálili deset dívek a žen. Poté, co válečné strádání skončilo, se mnoho lidí rozhodlo k reemigrace do Československa a český živel v některých obcích zcela zanikl, jinde spolky komplikovaně obnovily činnost. Roku 1951 v Sarajevu vznikl Svaz Čechů a Slováků Bosny a Hercegoviny, který měl zastřešovat celou krajanskou komunitu, jež se mezitím snížila na necelé 2 000 lidí. Zhoršení vztahů mezi Titovou Jugoslávií a zeměmi východního bloku, včetně stalinistického Československa, způsobilo úřední tlak na národnostní menšiny a postupující asimilaci. Přesto byl v Mačině Brdu roku 1950 otevřen Národní dům, kde fungoval folklorní soubor. Jinde spolky nadále skomíraly. Tato neutěšená situace přetrvala až do konce 90. let. Rozpad Jugoslávie a občanská válka, spojená s masakry na etnickém základě, zbrzdila jakékoliv snahy o obnovu spolkového života. Mnoho lidí navíc uprchlo do sousedního Chorvatska. Teprve když se válečný prach usadil, nastala jistá renesance sítě spolků Beseda, které se opět s chutí vrhly do výuky češtiny, rozvoje folklorních tradic, začaly i vydávat časopisy.

 

nácvik českých písní v Banja Luce.JPG
Nácvik českých písní v Banja Luce. FOTO: Poskytnuto z archivu M. Nekoly

 

Dnes jsou krajané aktivní pochopitelně v Sarajevu a dále ve městech Tuzla, Zenica, Prijedor a Banja Luka, metropoli Republiky srbské v rámci Bosny a Hercegoviny, které jsem měl možnost před nedávnem osobně navštívit. „Česká Beseda - Sdružení Čechů města Banja Luka“ (Udruženje Čeha grada Banja Luka) vzniklo před dvaceti lety. Jeho dlouholetým předsedou byl Vladimír Bláha, již zesnulý, který zdejší bohatou krajanskou historii zpracoval knižně a v roce 2012 převzal od ministerstva zahraničí cenu Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Zastihl jsem krajany při nácviku českých lidových písní. Když jsem bral za kliku, neslo se zrovna pozdním odpolednem „Ach synku, synku…“ Nemají sice vlastní klubovnu, ale pravidelně se scházejí v prostorách Domu národností na ulici Cara Lazara a co měsíc vydávají časopis „Banjalučtí krajané“ (Banjalučki krajani). Je uspokojivé vidět, že český původ a vřelý vztah k našim tradicím a kultuře představuje multigenerační záležitost, že krajané mají Českou republiku opravdu rádi a mnoho z nich u nás dokonce studuje nebo pracuje. Jen mezi řádky si občas postesknou, že úřady v Praze se o ně příliš nezajímají. Určitě máme v postoji k nim co zlepšovat.

 

A Vám, vážení čtenáři, přeji klidné Vánoce a na shledanou v roce 2025.

 

 

 

 

 

 

 

Osudy Čechů ve světě
Autor: Martin Nekola
Hodnocení:
(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Helena Přibilová
Děkuji za další skvělý článek nabitý mnoha zajímavými informacemi a těší mne, že se budeme s Vámi na tomto portále setkávat i v příštím roce.
VANDA Blaškovič
Martine, i já Vám přeji krásné Vánoce. Napsal jste úžasný článek se spoustou, pro mne, nových informací. Zejména z architektury! To jsem netušila, kolik stop tam Češi zanechali. A ráda jsem Vás poznala na vánočním setkání. Pište dál, díky!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 9. týden

Sledovali jste také Mistrovství světa v biatlonu? Pokud ano, tak určitě budete znát odpovědi na kvízové otázky, které se tento týden budou týkat právě biatlonu.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jakou největší výhodu má podle Vás zasílání důchodu na bankovní účet?

Ušetřené finance

21%

Bezpečnost

21%

Pohodlí

19%

Ušetřený čas

20%

Žádnou, důchod si vyzvedávám osobně a neplánuji to měnit

20%