Nedělní chvilka poezie

Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře... Vzpomínám také na rozhlasové hry, dramatizované vysílání, které vždy poutavou formou zprostředkovávalo příběh. Jistě, i dnes si je můžeme vyhledat, ale tenkrát jsme byli mladí, tak všechno bylo lepší :-). Díky za vzpomínku, potěšilo mne i to logo od Svolinského.

Díky za pěknou vzpomínku, taky mne hned napadla popolední pohádka, kterou jsme potom poslouchali, to byly časy :-)

Kultivované hlasy, také jsem ráda poslouchala. I pohádky v rádiu. Časy se mění a kolikrát zavřu oči při dlouhé reklamě a otevřu je a v tv už je další film. :-)

To byly opravdu hezké chvilky. Dodnes si umím vybavit hlasy přednášejících. Mám poezii ráda.

Ke zmínce o reklamách: Jsem velký odpůrce reklamy. Zvláš´t uvnitř filmů. Připadá mi to, jako když si v restauraci pochutnáváte na opravdu výborném obědě a najednou přijde zezadu číšník, vezme vám talíř a odejde někam do kuchyně. Zkuste si to představit, jak strnete a jaký vztek vás potom zaplaví. – Tak to se bohužel děje mně. Proto jsem vyškrtl Novu i Primu a dívám se jen na ČT a ČT2. A když si už „musím“ pustit něco na Nově, tak počkám 20 -25 minut, zapnu si to opožděně a při přeskakování reklam doskáču přesně na konec živého vysílání. Dělám to už léta. Prostě – stařecký rozmar asi.

Souhlasím, moc mně chyběla, proto si píši verše sama a sem tam se o ně s Vámi podělím. Krásné nedělní ráno...

Souhlasím s vámi, je to taková díra v neděli v poledne. Dnes je poezie na chvostu zájmů, zejména mladých lidí. Ale kde k ní mají najít vztah, když nic podobného v běžném programu není. Já si vzpomínám, že kromě školních básní , jsem měla ráda básně Jiřího Wolkera. Měla jsem o dost staršího bratra a ten je měl ve své knihovně, kterou jsem mu vždy při návštěvě probírala. Tam jsem se také seznamovala s cestami Hanzelky a Zikmunda. Dnes už mladí lidé mít knihovnu považují za archaizmus. Já se ale stále přikláním k názoru, že je zbytečné se dohadovat s někým, kdo má televizní obrazovku větší než knihovnu / pokud ji má vůbec/.

Tenkrát také byly televizní reklamy, ale kratší, a kraloval jim "Pan Vajíčko".

Dávno už jsem zapomněl na chvilky poezie v televizi i rozhlase. Děkuji za připomínku! Občas zaslechnu rozhlasové Zelené peří a obdivuji verše paní Pivcové na zdejším Íčku.

Nejsem konzument televize, ale poezii můžete sledovat nejen v různých rádiích, ale stále v Českém rozhlase na stanici Vltava v neděli od 12 hodin v pořadu Svět poezie. Existuje mnoho společenství, zaměřených na literární tvorbu, osobně jsem do některých zapojena, poezii se pořád věnují autoři všech generací včetně té nejmladší.