Záhady všeho druhu mohou být užitečné k zamyšlení, ovšem pokud to zavání duchařinou a nadpřirozenými jevy, tak je velmi roztrpčen. Co naplat, není nic lepšího, tak nevypíná a snaží se vydržet.
Tím nechce říci, že sám se by se nesetkal s jevy podivnými, současným stavem poznání těžko uvěřitelnými. Existují vzpomínky desetiletí staré, které sám zažil ještě v dobách pracovního procesu.
Služební záležitost ho dovedla k člověku mezi známými přezdívaného „čaroděj“. Jinak to byl zaměstnanec jako každý jiný, ale několika lidem už pomohl způsobem moderní vědou neuznávaným a v lepším případě označovaným jako šarlatánství. Skutečně a prokazatelně pomohl, ale když viděl že nestačí a nedokáže pomoci, tak rovnou doporučil specializované lékařské pracoviště a také nikdy za to nic nechtěl.
Tak i starý pán při jednání si povšiml, že on prakticky neodloží kyvadélko zavěšené na prstě a nepatrně s ním pohybuje. Po vyřízení pracovní záležitosti pokračoval neformální hovor a došlo i na to kyvadélko. On vysvětlil něco o zónách a principu fungování, ovšem přesvědčivé to nebylo. A pak vyzval! Na kus papíru nakreslete půdorys vašeho bytu. Postačil obdélník, po rozpůlení stran vznikly čtyři dotýkající se obdélníky bez určení, který z pokojů představují. Pak nad nimi pohyboval rukou se zavěšeným kyvadélkem, až se ustálilo do pohybu jedním směrem. Ten směr, ještě dva vedle a třetí šikmo je protínající označil čárami. To měly být jakési siločáry nebo hranice špatných zón, jímž je dobré se vyhnout.
S určením pokojů doma se nedalo nic udělat, ani s nábytkem a tak zůstalo v bytě vše při starém. Papír s náčrtem zón byl založen hluboko v pracovním stole a téměř zapomenut. Až po několika letech syn přišel ze školy a s nadšením překotně povídal: Že měli dílny a seznámení s pracovním nářadím a že ten pán je učil narovnat pokřivený drát a pak udělal virguli a s ní proutkařil a že i oni objevovali špatné zóny a jemu to také tak funguje a ta virgule skutečně sama se vychýlí atd.
Asi nebyl spokojen s přesvědčivosti svého tvrzení, tak si vyžádal dva kusy drátu, ohnul je a s tou virgulí chodil po bytě. Určil něco, vzápětí to popřel a proto byl vyzván k dokumentaci. Postupně na kusu papíru vnikly tři čáry a přes ně čtvrtá.
Starého pána ovládly jakési neurčité a znepokojivé pocity, které mu nedopřály klidný spánek. Až druhý den v práci mu došlo, že už něco takového kdysi viděl a rozpomenul se. V hloubi zásuvky pracovního stolu, mezi věcmi dávno nepotřebnými, vyhledal a našel plánek se siločárami nebo jak to ten náš čaroděj tenkrát nazval.
Přinesl jej domů a položil vedle dokumentu včerejší odpoledne synem vytvořeného pomoci drátěných virgulí. A není třeba dál komentovat. Ano, oba nákresy byly stejné!
Čím to vysvětlit? Náhoda? Nebo dosud málo prokázaný přírodní jev? Asi na tom něco bude. Někdo tvrdil, že podobného efektu jako s virgulí se dá docílit i s tranzistorovým rádiem. Stačí naladit nějakou slabou stanici a pak s tím rádiem chodit jako s virgulí. Tam, kde reaguje virgule, reaguje i rádio zlepšením nebo zeslabením hlasitosti zvuku. A ono to fakt se tak projevovalo, sám se o tom vlastnoručně přesvědčil.
Ještě zbývá k vysvětlení další záhadný jev. Když se hází kostkou dlouhodobě opakovaně, tak každá strana má stejnou pravděpodobnost zobrazení. Ale když on použije dřevěnou kostku a usilovně se soustředí na zvolené číslo, pak to zamýšlené číslo, ač by nemělo, padá výrazně častěji. Kupodivu to tak funguje, ověřeno bylo mnoho krát s výsledkem přesvědčivým a domácí už s ním takové hry hrát nechtějí. Že by se jednalo o telekinezi? Snad.
Někdo pak prohlásil, že není fér být ve spojení se silami nečistými, neboť ďábel pokušitel je stále mezi námi a béře na sebe podoby všeliké, mnohdy i věci neživých, třeba zrovna té dřevěné házecí kostky. Ačkoliv míněno nevážně, u toho už tak zůstalo.