Božka
Slzičky Panny Marie. FOTO: Elena Valeriánová

Božka

5. 12. 2024

Včera mi volala kamarádka a místo pozdravu mi řekla: Eli, zemřela nám Božka. Stojím u okna a mlčím. Božka už je na pravdě boží, určitě se na mě dívá a já ji do nebe posílám vzkaz. Už máš klid a já Ti ho přeji z celého srdce.

Byly jsme spolužačky od druhé třídy. Bydlely jsme na stejném konci naší dlouhé vesnice, někdy jsme se hádaly a zlobily na sebe, ale většinou jsme byly v pohodě.

A pak jsme nastoupily spolu i do učení, Božka byla v práci šikovnější, mě ta práce nebavila. A tak jsem z oboru rychle utekla a nějak jsme se sobě ztratily.

Máte to taky tak, že s některými lidmi se delší dobu nevidíte a když se potkáte, navážete bez problémů a pokračujete, jako byste se viděli včera? Tak jsem to měla s Božkou.

Vdávala se mladá a než jsem se za tři roky na to vdala já, ona už měla dvě děti, krásné kluky. Ale to už jsme bydlely každá jinde. Jednou nastoupím s mými dětmi do autobusu a vidím Božku se svými kluky a v hlubokém kočárku větší miminko. Nadšeně se skloním nad kočárek a své tříleté dcerce ukazuji děťátko v kočárku.

Je to holčička Pavlínka a je mentálně postižená. Navždy v ní zůstane duše malého děvčátka. Je mi smutno, ale obdivuji Božku, která nese svůj kříž statečně. Pere se s osudem, který ji nebyl vůbec nakloněn a přesto je vždy dobře naladěná.

V té době ji opustil manžel a ona zůstala na tři malé děti sama. Ptala jsem se jí, jak to zvládá? No není to žádná sranda, děti mě potřebují, chtějí jíst, musím je oblékat. A on ani nepošle alimenty, no tak jim navařím cibulačku, na nic lepšího nemám, a pak zase bude dobře.

Naše další setkání během let byly spíše náhodné až do doby, kdy jsme se spolužáky "dospěli" a začali jsme organizovat třídní srazy.

Pravidelně přicházela i Božka, které už před nějakým časem lékaři diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Rok od roku se její stav zhoršoval a ona statečně bojovala hlavně kvůli Pavlínce. Při posledním srazu pro ni přijel mladší syn, který nás naložil do auta a odvezl domů. Maminku opatruje a je k ní velmi milý. Když mu děkuji za sebe i za to, jak se chová k mamince, tak mi odpoví: to je nic proti tomu, co pro nás za svůj život udělala ona, máme ji co vracet.

Pak přišel covid. Doba, která nebyla lehká pro nikoho z nás. Zvoní mi telefon (špatné zprávy se dnes šíří rychle), volá Božka a tichým, sotva srozumitelným šepotem mi říká „Pavlínka odešla.“ Pláčeme obě, smutníme, ale já vím, že je to to nejlepší, co se mohlo Pavlínce stát. A vím, že to ví i Božka.

Její čas se taky krátí.

Nemoc se nedá zastavit.

Včera dohořela svíce.

A já vím, že z mého života odešel vzácný statečný člověk.

Čest její památce.

 

 

 

přátelství úmrtí vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 35 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Švancarová
Tak to mě velmi dojalo,moc pěkně napsané.Vzpomínka na kamarádku.
Zuzana Pivcová
Eli, taky už jsou na věčnosti mé někdejší nejlepší kamarádky, je dobře, že jsi vzpomněla na svou kamarádku i takto veřejně, abychom si mohli všichni přečíst, co znamená lidský život a dobrý člověk, a nezaobírat se malichernostmi a nebýt nesnášenliví.
Alena Tollarová
Eleno, vzpomínka na Božku z Tebe vytryskla jako pramínek. A v mé myslí vytryskl pramínek vzpomínek na moji maminku, která měla podobný osud s tím rozdílem, ve 36 letech byla vdova s těžce postiženou dcerou a mnou. Byla krásná jako filmová hvězda a její film se odehrával jen v kulisách starostí a zase starostí. Přestože bylo smutné, když sestra zemřela, i ona, stejně jako Božka, byla ráda, že ji mohla opatrovat až do konce. Život opravdu není peříčko. A Božka má Pavlínku zase pod svým křídlem :) RIP
Eva Mužíková
Dalo by se napsat, že se jedná o jeden z mnoha lidských příběhů, kdy se matka stará s láskou o postižené ditě. To ano, ale málokdo by dokázal tento přiběh napsat tak citlivě jako Ty Eleno.
Anna Potůčková
Eleno moc smutný článek. Mráz mě přejel po zádech. Tvá kamarádka Božka to opravdu lehké v životě neměla. Necht odpočívá v pokoji a myslím si, že v nebi má místo zajištěné.
Hana Rypáčková
To je smutné, pořád se ztrácí lidi. Snažím se poučit, jak čelit nemohoucnosti. Koho podpírat a o koho se opřít.. " Když jsi jediný , kdo může, tak musíš."
Jana Šenbergerová
Eli, vehnala jsi mi slzy do očí. Tím o čem píšeš, ale i tím, jak o tom píšeš. Tak samozřejmě, a přesto s hlubokým citem. Ať je Božce země lehká a nebe otevřené.
Alena Velková
Dojemná, krásná vzpomínka. My se před čtrnácti dny rozloučili se spolužákem. Bylo to nečekané a dost nás to vzalo...
Marie Faldynová
Málokdo je tak statečný, jako máma postiženého dítěte.
Jan Zelenka
Bohužel, život je často nemilosrdný. Je nutné se ale s tím smířit a žít.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.