Můj hřích mládí

Za komunistú se člověk nesměl ptát.

Měla jste tu dotyčnou báseň sem napsat,abychom se pokochali !

:-) Moralita Řezáčova byla sice malinko prostoduchá, ale v zelené knížce byly dlužné podvody, pan Bočan(?) si připisoval atd, férové zničení založeno na tom, že si nakradl dost... :-)

Pěkná vzpomínka na tehdejší hroznou dobu.

To je dobré, to se mi líbí.

PS. Letos jsme byli na Velikonoce v Doubici, ta socha už tam nebyla. Viz můj článek.

Jsem ročník 1953, takže jsem měla podobné učivo jako vy. Nikdy jsem podobné problémy neměla. Základka v pohodě s vyznamenáním, byla jsem v SSM, tam jsme si užili zábav a mejdanů. Střední škola v Praze byla taky v pohodě, byla totiž dívčí. Tam jsme chodily recitovat do fabrik, holky mi říkaly Krupská. Prvomájovým oslavám jsme se vyhýbaly. Nikdy jsem nebyla ve straně, dařilo se mi tomu vyhnout. Samozřejmě, že byly i nepříjemnosti.

:-) Trochu dystopická satira o výborné studentce ve škole, kde se dějí podobné věci... :-)

Byla to hrozná doba, ale příběh jste napsala moc pěkně.

Děkuji za váš příspěvek, popisující konkrétní zkušenost s minulým režimem za našich studentských let. Ano, kdo se ptal nebo dokonce měl jiný názor než oficiální, byl nepřítel, byl perzekvován. A ze strachu pak lidé činili všelijaké ústupky. Je smutné, když se někomu po tomto systému stýská.