Jak jsme si koupili radost - I. Čas setby

To je nádherně popsaný kus života. Ne, to je přímo námět na film nebo televizní seriál. A věřím, že by to mělo úspěch, protože to psal sám život a s láskou. Jdu pokračovat druhým dílem.

To je krásné povídání, Danielo! Já toho teď měla moc, takže jsem nahlédla až teď. A spěchám na druhou část:-)

Danielko, je obdivuhodné co jste ze staré chalupy udělali. Fotky jsou úžasné a hlavně vypovídající o vašem nadšení. Klobouk dolů, je to nádhera.

Děkuji všem za milé vzkazy. Moc si toho vážím.

Danielo,nechci opisovat.... Ale i já obdivuju Tvůj elán. Děkuju.

Obdivuji všechny s vizí a schopností uvést ji do života. Povídání o tom je pak třešničkou na vrcholku úspěchu.

Danielo, krásné vzpomínání na začátky plné dřiny, ale i souznění s okolím, v boží krajině. A jak to vše přiroste k srdci. A ruce by mohly povídat, že.

opravdu, nelze jinak, než nahlas závidět - a to tak, že vše - Váš elán i krásné povídání ....

Danielo, máš vyprávěcí talent od boha. Moc pěkně se historie vaší chaloupky čte. Při mých toulkách si ráda taková utěšená stavení prohlížím a kolikrát si říkám, jak ráda bych se podívala dovnitř. U fotky kapličky mě tak nějak píchlo u srdce, jako bych tam někdy byla. Ale asi ne ...

Prožila jsem něco podobného. Jen s rozdíle, že jsem chalupu nemusela kupovat, ale zdědila jsem ji. Byla ovšem také v zoufalém stavu a většinu prací jsme dělali také s manželem. Byli jsme ale mladí, mladší dcerka měla 5let. Našla si tam kamarády, my přátele a ty roky považuji za nejlepší část svého života. Čas však šel dál, až jsem svoji vymazlenou chalupu musela pro zdravotní potíže spojené se stářím prodat.