Takové to (domácí) závodní žvýkání

Paní Zuzano, díky za Váš další čtivý článek. V současné době je to aktuální téma. Stále se řeší školní stravování, přísné předpisy, "spotřební koše" a hlavně obrovské plýtvání potravinami :-(. Často si říkám, proč se tedy školní stravování úplně nezruší? Když vše je tak špatné, děti jídlo nejedí, cestou ze školy si kupují pizzu, kebab, hranolky,... a rodiče protestují, když se cena oběda zvýší třeba o jedinou korunu (a to rodiče platí pouze suroviny!!!, zbytek nákladů stát). Jak se mají kuchařky vejít např. do 36,- Kč??? V jiných zemích nic podobného neexistuje, děti si nosí krabičky s "obědem", tj. nějaký sendvič, chipsy, tyčinka Mars apod. Mám kámošku kuchařku, "její" školní strávníci si chodí přidávat. Úroveň školních jídelen je velice různá. My jako žáci jsme se na obědy vždy těšili, už jen proto, že jsme si po vyučování popovídali. Některá jídla byla výborná, jiná méně. Ale nic strašného to nebylo. Jen ten typický pach plastových táců se mně vybavuje dosud :-(.

Zuzko, byla jste na tom podstatně hůř než já. Nám 3 sestrám byla školní jídelna zapovězená. Rodiče si nemohli dovolit platit obědy všem 3, tak jsme si nosily v aktovce kus namazaného chleba nebo housku. Bohužel vždy bez pití, to tehdy zvykem nebylo. Zvykly jsme si, ale zdravé to tedy také nebylo.

Pach vikslajvantových ubrusů jsem při čtení článku "ucítila" , mám podobné vzpomínky a hrachovou kaši /politou tukem / od té doby nejím .

Naše školní jídelna byla součástí téměř nové budovy školy. Do školy jsem chodila odpočívat a ve školní jídelně mi chutnalo. Chodila jsem si přidávat a kuchařka mi vždycky říkala, "Kam to holka dáváš, vždyť seš pořád jako lunt? Na jednu žákyni ala paní Zajícová si pamatuji a nechápala jsem ji. Pak jsem procházela různými etapami stravování dle možností a podmínek. Dnes se stravuji doma, doby nenasycenosti jsou ty tam a opět jsem "jako lunt". :-) :-)

Všechny jídelny jsou si tak trochu podobné. Před několika dny jsem chodila na obědy do nemocniční jídelny v rehab.zařízení Beroun. Hlavní byla kvalita jídla, které opravdu bylo skvělé.

Já jsem chodila do školní jídelny ráda, byla v budově školy a paní kuchařky vařily dobře, děti si chodily přidávat ... Chodila jsem na obědy i na gymnáziu (budova vedle - stejná kuchyně) a na i na SZŠ, no a potom víc jak 40 let do jídelny nemocniční - a žádné trauma z toho nemám :-) No, možná to není pro každého - ale takových "nejedlíků" jako paní Zajícová, nebo naopak gurmánů a gurmetů, nebude mnoho ...

Taky jsem byla jídelnový nejedlík. Ale přizpůsobila se davu. Nedostávala jsem peníze a tak jsem si nemohla kupovat ňamky, jako někteří spolužáci. Leda na 2. stupni odhlásit oběd a získat peníze na ruku , asi tak na mejdlíčko. Jako úča jsem na dozor vešla do jídelny a zase hned vypochodovala ven.. Hlavně jsem hlídala předbíhání, to byla skoro šikana...Na táborech jsem zas hlídala kuchařky, opravdu kradly. Našla jsem jejich skrýš a vždy hlídala, když si někdo z rodiny přijel pro "skořápky od vajec". Nevím, co si nosily z jídelny, asi to ušetřené. My nespotřebované potraviny vrátili do venkovského krámku a vyměnili za jiné, za ovoce a dobroty pro děti.. Že se mnohde učilo i jedlo v nedůstojných podmínkách je pravda. Ale snaha byla a taky se později postavily nové budovy.

Ještě, že to nebylo ve všech školních jídelnách stejné. My měli báječnou jídelnu, kde si děti chodily říkat o přidání. Možná to bylo kuchařkami, neboť limity tehdy byly určitě pro všechny školní jídelny stejné.