Slova psaná do písku
FOTO: osobní archiv Jana Zelenky, ilustrace v textu: Pixabay

Slova psaná do písku

19. 11. 2024

Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale, že ne. Snad jen trochu. Už jsem v některých předcházejících glosách naznačil, že na bilancování mám ještě dost času. Tedy doufám, že mám.

Raději se v této úvaze opět ohlédnu proti proudu času, jako jsem se příjemně ohlížel už mnohokrát. Tentokráte to bude o více než čtyřicet let. Putování proti proudu času není žádná bilance. A já se za příjemnými okamžiky svého života ohlížím velmi rád.

Kdysi, už hodně dávno, jsem seděl na lehátku na břehu Baltu a klacíkem psal do pobřežního písku jména. Eva, Honzík, Maruška – jména své rodiny. A ještě něco i německy, to si už nepamatuji. Vzduch měl dvacet stupňů, moře šestnáct a v duši byl klid a mír. Kolem byla fůra nahatých lidí, jak to bylo tehdy na enderáckém Baltu běžné, i když pláž, kde jsme odpočívali, nebyla označena cedulí FKK – Freikörperkultur. Tradice je holt tradice, bez ohledu na společensko-politický systém. Děti se ráchaly v pobřežní mělčině, moje žena si nechala spodní díl plavek, protože se styděla, ale já se rád přizpůsobil nahé většině.

Nekonečný větřík, vanoucí od moře k pevnině, postupně smazal slova, která jsem napsal do písku, a já je psal znova a znova. Moje žena vstala ze svého lehátka, z ruky mi sebrala klacík, který jsem používal, a do písku vedle napsaných jmen vykreslila velké srdce. Dostala ode mne pusu a to byl okamžik, který mě vzrušil daleko víc než fůra nahatých žen a dívek poblíž.

Vlny a vítr smazaly záhy naše vyznání, vepsané do baltského písku, ale podstata toho všeho tam někde určitě zůstala. Čas posunul náš život od té doby o značný kus dál. Dokonce o dlouhých čtyřicet tři let.

Starozákonní Kniha moudrosti není moudrá jen svým názvem, ale hlavně svým obsahem. Ve své páté kapitole, ve verších 9 až 13, předkládá čtenáři tato věčně platná slova:

„Pominuly ty všechny věci jako stín a jako posel, který prudce běží, jako lodi, kteráž přešla zdutou vodu, jejížto šlépěje, když přejde, nelze nalézti, ani proražené cesty její mezi vlnobitím… Tak i my, zrodivše se, zhynuli jsme.“

Toto není žádný pesimismus, to je životní realita. Běžná realita. Věčný koloběh života, vyjádřený možná až trochu nostalgicky. Koloběh, přinášející chvíle pěkné, zajímavé, i ty chvíle méně pěkné a méně zajímavé, aby je opět odnášel jak ta slova psaná do věčně se měnícího písku na břehu moře. Všechny ty chvíle, které člověk, ať chce, či nechce, musí vnímat a brát na vědomí. A vyrovnat se s nimi.

Život má, zkrátka, většinou rychle se měnící tvář. A čas nečeká. Nestojí na místě. Již před mnoha lety mne proto napadlo, dát některým těmto chvílím písemnou podobu. Zakonzervovat čas. Od té doby píši. Snad to vše nebudou do budoucnosti jen prázdná slova, psaná klacíkem do věčně neklidného písku. Snad tady něco zůstane.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  •  
glosa rodina vzpomínky
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.2 b. / 32 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Je moc dobře, když je na co vzpomínat. Ve vesmíru se nic nemůže ztratit, ale proč tomu alespoň na chvíli neprodloužit viditelnou životnost. A to vy umíte.
Hana Rypáčková
Milé...Také jsme s dětmi trávili léto na Rujáně. Kde jinde by to šlo? A jak jsou všichni otužilí....Listopad je pro vzpomínky správný měsíc...
Jana Jurečková
Kdysi dávno, někdy si říkám, že už to není ani pravda, jsem byla se svými rodiči a bratrem u moře. Jen jednou jedinkrát. Na to se prostě nedá zapomenout. Stačí se jen ohlédnout nebo vytáhnout fotky. Já se s manželem na cestování nedala, ale můj bratr tomuto koníčku doslova propadl. Splnil si svůj sen, což se ne každému podaří. Díky za krásné vyprávění.
Dana Straková
Děkuji, vzpomínky potěší, ve Vašem citlivém podání vždycky a i ten studený Balt bych dneska brala radši, než dnešní mlhavý den a zasněžené střechy.
Daniela Řeřichová
Hezká metafora. I když vyznání smyly vlny moře, ten vzkaz zůstal v srdci. Jojo, Rujána, Stralsund, Hiddensee, Warnemünde, neustálý vichr, borovice na skalnatém pobřeží, napřed postavit Windschutz a pak skákat do mega vln. Jezdívali jsme s dětmi každé prázdniny.
Věra Ježková
Jendo, moc hezké, procítěné, dojemné. ♥

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 49. týden

Staré české filmy a pohádky se minulý týden líbily, a tak v nich ještě budeme pokračovat i v tomto týdnu.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

18%