Moje životní křižovatka

Opravdu otevřené povídání a hezký napsané.

Děkuji Ti, Věrko, za otevření svého nitra nám íčkařům. Věřím, že na všech křižovatkách života vykročíme tím směrem, který nás má dovést ke zdárnému konci, třebaže se nám možná v tu chvíli zdá být tou nejhorší cestou, kterou jsme nechtěli, která nás zklamala, která na nás zbyla. Má nechtěná první křižovatka přišla ve 13 letech s nuceným stěhováním na druhý konec Čech, do neznáma. A vše ostatní už do sebe začalo zapadat jako do soukolí.

Ano, zajímavý a stručný příběh... Děkuju.

Rovněž Vám děkuji za článek na velmi osobní téma. Budovu na úvodním obrázku jsem také důvěrně poznala, dnes je to česko-britská základní škola, před dvěma roky jsem tam byla na exkurzi a bylo to zvláštní.

Citlivě napsaný příběh křižovatky života, která nabídla cestu dvěma lidem od počátku až do konce. Ne každý má šanci křižovatku najít a mít možnost volby, kam svůj další život nasměrovat. Mnohé semele nepřízeň osudu na půli cesty. Věrko, děkuji za sdílení.

Milá Věrko* děkuji Ti za Tvůj velmi zajímavý životní příběh a přeji ze srdce do dalších let jen vše a vše dobré*

Moc vám děkuji. :-) Jitko, chápu tě. Jano V, vás taky. Nebylo to snadné. Napsala jsem podstatu, bez podrobností.

Věrko, měla jsi zajímavé křižovatky, ale dále ti přeji štěstí, zdraví a pohodu v tvém životě.

Věrko, jsi odvážná. Mám těch křižovatek tolik a jistě ještě budou nějaké.. Jen ty studijní a pracovní.....Když jsem se nedostala na veterinu , tak taky peďák. A dokonce první ročník kolej a pár přednášek v Brandejse. Takže "Hopsa hejsa do Brandejsa". Když jsem se večer vracela z Prahy kolem stájí u Labe, bála jsem se zvuků, hrabání kopyt a frkání. Život je cesta a kniha života je kniha, kterou nemůžeme otevřít a vrátit se na stránku, která se nám líbí...

Věrko, jsi skvělá, moc si tě vážím. A přeji jen dobrý život.