Moje životní křižovatka

Paní Věro, velmi oceňuji vaše vyprávění o životní křižovatce. Nalila jste mi do žil sílu poprat se s tímto námětem a přispět svojí troškou do mlýna. Snad to, co mám díky vám v hlavě, přenesu na papír. Moc díky.

Věrko, napsala jsi to moc hezky. Na mládí máme vzpomínky asi všichni. Já jsem si, co se školy týká, prosadila svou. Sice až na druhý pokus, ale vypadla jsem z domu, Praha byla moje radost. Jako bych do naší rodiny nepatřila. Vzpomínky nám nikdo nevezme. Přeji ti v životě jen samou radost a štěstí.

Věřím tomu, že v životě často rozhoduje i náhoda. Několikrát jsem se přesvědčila, že mě poslala úplně jiným směrem, než jsem původně zamýšlela, Měla jsme život hodně pestrý, a když se ohlédnu, tak bych nic neměnila. I negativní věci nás v životě ovlivní, a tak to má být. Věřím, že i Váš život byl naplněný, a že Vás práce bavila a přinášela uspokojení. Ztráta partnera určitě bolí. Přeji do dalšího života hodně příjemných zážitků a hodně zdraví!!

Věro, zpočátku jsem uvažovala podobně jako ty, ale na rozdíl od tebe jsem se na filozofickou fakultu přihlásila. Přijímačky jsem udělala, ale pro velký počet uchazečů jsem nebyla ke studiu přijata. Po odvolání jsem dostala doporučení ke studiu na pedagogické fakultě v Ostravě s možností přestupu do Olomouce v dalším roce. Jenže jsem se zamilovala a rozhodla se zůstat. Ještě před ukončením studia jsme rozšířili řadu manželství báňských inženýrů a učitelek. Vzdala jsem se snů o překladatelství a zůstala učitelkou až do důchodu. Díky tomu, kam jsme se přestěhovali, jsem toho nikdy nelitovala.