FEJETON: Hnidopiši

Prima čtení :-) Rozbor analytiků "hnidopichů" ve druhém odstavci je dokonalý. Pokud ve mně kdokoliv vidí hnidopicha, vím že má problém a skrývá ho za své přerostlé ego. Vím to proto, že když jsem měLA problémy, tak každý, kdo měl odlišný názor, byl pro mě také hnidopich. Přiznat si vlastní problém není jednoduché, proto je snadnější označit oponenta jako hnidopicha :-) :-)

Výborně, díky, i za to, že analýza neprokázala různé národnosti aktérů :-)

Výborně! Také mi váš článek něco připomněl. Nebudu dále rozvádět, třeba by to někomu z mých známých nebylo vhod.

Díkes. Jste moje krevní skupina, tento druh humoru se mi velmi líbí, jak píši opakovaně. :-)

Rozbor pohádky o řepě mě nadchl.

Díky za další dávku humoru v nedělním ránu. To nemá chybu! Oťas a Luboš by mohli úspěšně zastoupit všechny ty (údajně) chybějící psychology či psychoterapeuty. A pokud by trpícím lidičkám nepomohli, aspoň by je snad pobavili a rozesmáli. A to není málo :-).

Ha,ha,ha! Hezké jako vždy, ale tentokrát mi to něco připomnělo. Nejsme Oťas a Luboš, ani se s nimi nescházíme. Sami občas zabředneme v podobných analytických debatách. Stává se nám to při snídani, když nikam nespěcháme, na zastávce autobusu, když čekáme a sledujeme cvrkot kolem, nebo jen tak, když nás na procházkách něco nebo někdo zaujme. Většinou to končí smíchem a větou: "Kdyby nás tak někdo slyšel, jak tu mudrujeme!" A hned je den veselejší. Jako po vašich nedělních fejetonech. :-)

:-) :-) Literární poklesek Stephena Leacocka? Pěkné... :-) :-)