Ilustrační foto: Pixabay

O Šípkové Růžence

28. 10. 2024

Můj příběh Podzimní soutěž 2024 vzpomínky

Autor: Vlastimila Kosorínová

Hodnocení:

(4.8 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 24.11.2024 20:59

Jednat s mentálně postiženými není jednoduché. Vy jste to pojaly úžasně, máte můj obdiv. A napsala jste to moc pěkně, uvolněně, bez jakékoliv nabubřelosti, očekávající ocenění.

Eva Mužíková 21.11.2024 18:29

Také jsem vůbec nepostřehla jakoukoliv " nespisovnost". Obsah se mi moc líbil.

Soňa Prachfeldová 15.11.2024 17:20

Hezký příběh.

Jana Šenbergerová 30.10.2024 16:12

Napsáno spisovně by to pro mě ztratilo osobitý půvab. Čiší z toho nefalšovaná člověčina. Díky za sdílení.

Vlastimila Kosorínová 30.10.2024 12:47

Žádný postih,to se muselo zatlouct! Počas prezentácie záujmovej činnosti obyvatelov ústavov sociálnej starostlivosti sa predsa nič zvláštne neprihodilo.

Ingrid Hřebíčková 30.10.2024 12:31

A měl z toho někdo postih, když se vrátila spící Růženka? Jinak veselý a hezký příběh.

zuzana šišková 29.10.2024 18:00

Milé počtení ze skutečného života. Je cítit,že jste měla svou profesi ráda.

Jitka Caklová 29.10.2024 09:37

:-) :-) Á ego pana spisovatele se vzbouřilo :-) :-) Mě se tento text líbí, je o něčem. Má své kouzlo, přečetla jsem jedním dechem, tudíž jsem "nespisovnost" ani nevnímala. :-) :-)

Daniela Řeřichová 28.10.2024 23:17

Vaše osobité texty se mi líbí - dynamika, pointa, přímá řeč... Ráda si přečtu vaše další články.

Vlastimila Kosorínová 28.10.2024 18:54

Som Slovenka,žijem tretí rok v Olomouci,hovorí sa tu nárečím.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Rodina to považovala za můj hřích

Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav, kin, chtěli jsme se prostě bavit.

Michaela Přibová

Hříchy mého mládí: Socialismus a já

Žili jsme v malebné vesničce jako vystřižené z pohlednice od malíře Josefa Lady. Nad vsí se na…

Jindřich Berka

Hříchy mládí: Tričko a košile

Tak marně přemýšlím o nějém hříchu z v mého mládí. Byla jsem dítě, které dělalo vše, jak má být.…

Jitka Chodorová

Moje životní křižovatka

Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla jsem ctižádostivá, vyrůstala jsem v nepříznivých rodinných podmínkách.

Věra Ježková

Hříchy mládí: Maturita

Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a buchty, mazánci papali a zkoukli nějaké švédské časopisy plné artistických poloh, protože Jan chtěl k maturitě umět alespoň něco. To je na dlouho zbavilo schopnosti matematicko-fyzikálního usebrání.

Jan Podešva