Quo vadis, současnosti?

Současnost nikam nekráčí, už se pouze plouží setrvačností. Minulost nezměním. Ať byla jaká byla, stále v ní nacházím poklady pro bytí v přítomnosti a následném tvoření budoucnosti. Já jsem "flintu do žita nezahodila", přestože jakýkoliv "boj" je v naprostém rozporu s mým bytím ♥♥♥

K celému článku by se mohlo hrozně moc diskutovat. Zastavím se u jediné věty – o tom výroku „Pravda vítězí“ na české vlajce. Mnozí lidé tomu rozumí tak, že podle toho by měl každý střet pravdy a nenávisti dopadnout ve prospěch pravdy. Tak to sotva. Jednak spíš opakem nenávisti je láska a opakem pravdy je lež, a jednak si myslím, že takhle to míněno nebylo. Že pravdou se mínilo to, že člověk žije tak, aby jeho činy odpovídaly jeho slovům, tomu, co říká. V tomto smyslu se asi vyjadřoval Jan Hus v tom známém citátu o pravdě. A stejné pojetí měl i Ježíš, když na otázku, kam vlastně jde, údajně odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život.“ Tím se míní, že „žije v pravdě“, že se chová v souladu s tím, co prohlašuje. Ten populární prostý výklad, že jako pravda ve smyslu shody určitého výroku s objektivní skutečností vždycky porazí lživé tvrzení (příp. nenávistný výrok), se mi jeví jako zcela mylný, ba prostoduchý. – To pozdější „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ se podle mne taky musí chápat ne jako tvrzení, ale jako výzva, jak se máme chovat. Že i když lži a nenávisti se budou neustále znovu objevovat, nesmíme tomu podlehnout a smířit se s tím, nýbrž bojovat – a ani tím se nemíní bojovat pomocí násilí, ale odhalováním lží a nabízením smírného řešení projevům nenávisti. Asi tak, možná jsem to napsal nepřesně a složitě, je to jen okamžitá reakce…

Ano a zaplať pán bůh zatím žijeme v míru, máme střechu nad hlavou, dostatek jídla a dobrou zdravotní péči. Co víc potřebujeme.

Važme si toho kde, a v jaké době žijeme. Historie lidstva je plná válek a lidského utrpení. Prožila jsem a prožívám hezký život uprostřed báječných lidí.

Myslím, že mezi těmi dvěma poly je demokracie, nejlepší způsob existence jaký lidé vymysleli a proto bychom ji měli chránit a nedopustit její demontáž jenom proto, že není ve všem dokonalá.

Také nevím, ale historie lidstva je plná válek, EU tvrdí, že 77 let míru v Evropě je jejím dílem.

V mládí jsem poprve četla román Quo vadis od polského spisovatele Henryka Sienkiewicze jedním dechem - velmi mne ten příběh oslovil. A můj názor: "Aby každá společnost dobře fungovala měla by dodržovat ten nejzákladnější mravní kodex - a to od mravní výchovy dětí, úctě ke stáří, ochraně životního prostředí, poctivost ne korupci - prostě jen a jen to všechno pozitivní.

Jendo, jsem na tom podobně jako Věrka, to co bych napsala není publikovatelné. Ono totiž líp už bylo.

Nesmíme rezignovat a nechávat zlu, aby nás opanovalo.

Nevím, co tím autor chtěl říci. Že vše je relativní, dobré i špatné ? V článku chybí nějaký názor, nějaké obohacení jeho pohledem na problematiku. Tak můj je následující. Kromě skutečnosti (obecně vyznávané), že oslovení z názvu proběhlo naopak - Ježíš se ptal Petra (když utíkal z Říma, aby se vyhnul smrti) tak podle mého názoru se svět někam ubírá a není jen dobrý i špatný zároveň, vlivem i nevlivem člověka atd. Soudě dle toho, jak se posouvají hranice morálky, krásy, sprostoty (na ČT1 ve 20:00 hod.) i agresivity děti i podle měřítek hodnot, počtu sebevražd, psychoterapeuticky potřebných mladých i starších lidí, je to vývoj k horšímu. Svět stárne a upadá a viditelné je to co 10-20 let. Je třeba se vrátit k oněm autorem zmiňovaným předchozím generacím a jejich knihám (např.foglarovky), filmům (např.Neba a dudy) a to nemluvím o potřebě návratu k autorem odmítané "ideologii" zapsané v bibli. Nic lepšího na světě není, nic jiného, co by pomohlo najít dobrý život. Život jsme si sami nedali a manuál k němu má jen tvůrce.